Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Agresivní dítě

23. března 2006 v 9:12 |  Děti
Stává se, že dítě reaguje na různé situace agresivitou vůči svému okolí - vůči sourozencům nebo třeba ostatním dětem na pískovišti. Kopne, kousne, praští jiné dítě tím, co má zrovna po ruce. Proč to dělá a jak to řešit?
Univerzální recept na to, jak ukáznit malého násilníka, bohužel neexistuje. Přesto jsou určité postupy a doporučení, která mohou rodiče vyzkoušet. Pokud to nepomůže, je dobré se obrátit na dětského psychologa.
Podle zahraničních průzkumů se nepřiměřeně agresivně chová zhruba patnáct až dvacet procent malých dětí a věková hranice, kdy začínají hlavně chlapci projevovat agresivitu, se stále snižuje. Každý pěstní souboj o plyšového medvídka přitom nemusí být varovnou známkou nadměrné agresivity. Většina dětí se občas pokusí prosadit svou drsnějšími prostředky (viz články Malý tyran, Já to chci!). Pomoc odborníka je žádoucí, pokud dítě několik týdnů nerespektuje domluvy a dál se chová agresivně a ubližuje ostatním - škrábe, kope a kouše.
Agresivita má své příčiny
Když se dítě začne chovat k ostatním hrubě, rodiče by se měli nejprve snažit vypátrat příčiny takového chování, a pak by se měli pokusit toto chování změnit. Žádné dítě není agresivní bez příčiny. Někdy mohou být kořeny agresivního chování v prostředí rodiny - děti s násilnickými sklony často žijí v sociálně slabších rodinách, mnohdy hrají svou roli psychické problémy rodičů, často spojené s drogovou či jinou závislostí. Některé děti nedokážou kontrolovat své chování z fyziologických důvodů, u jiných se nedokonale vyvíjí schopnost empatie - vcítění do pocitů druhých, a někdy tkví příčina náhlé agresivity prostě v žárlivosti na mladšího sourozence. Jindy jsou na vině problémy ve vztazích mezi rodiči a příliš málo náklonnosti věnované dítěti. To si pak nedostatek sebevědomí vynahrazuje tím, že dává ostatním najevo svou fyzickou převahu. Někteří malí násilníci reagují tak, jak reagují, protože ještě nemají dostatek sociálních zkušeností, nedovedou správně posoudit pohledy, gesta a chování ostatních a cítí se ohroženi každou maličkostí.
Bití není řešení
Není se co divit, že rodičům občas ujede ruka, když týdny domlouvají tříletému chlapečkovi, že nesmí být zlý na mladší sestřičku, a on ji po tom všem do krve kousne. Bití ale nikdy není správným výchovným prostředkem, a platí to i pro "výchovné" plácnutí přes ruku. Pro rodiče je špatným vysvědčením, když musí dávat svou autoritu najevo tímto způsobem, a navíc tak ospravedlňují násilí jako prostředek řešení konfliktů. Jak si to má dítě přebrat, když se slova a činy nejvyšších autorit - rodičů - rozcházejí? A protože se dítě učí více pozorováním než nasloucháním, bere chování svého rodičovského vzoru vážněji než jeho domluvy. Co dělat, když se přesto neudržíte a dítě uhodíte? Odborníci radí, že když dítě hned obejmete, je to výmluvnější než tisíc slov. Nestyďte se dítěti říct, že je vám to líto, a dát mu najevo, že je máte rádi, že nemáte rádi jen jeho hrubé chování.
Jasná pravidla a osobní příklad
Jak tedy rodiče mají na projevy násilí svého potomka reagovat? Nejlepší je klidně a rozhodně dát dítěti najevo, že se takto nesmí chovat, důrazným "Ne!", nebo "Nesmíš!" - bez dlouhého vysvětlování a zdůvodňování. Pokud dojde k bitce na hřišti nebo na pískovišti, je dobré provinilce klidně odvést z "místa činu". Když jsou děti mezi sebou, agresivní dítě intuitivně izolují - když jim dítě hází písek do vlasů nebo je škrábe, stáhnou se z jeho dosahu a nehrají si s ním. Když je rodič navíc odvede domů, dítě si ještě lépe uvědomí, co si svou hrubostí způsobilo - nemůže si hrát s ostatními, a příště se hrubosti vyhne. Když dítě ublíží jinému dítěti - uhodí je kyblíkem, poškrábe nebo pokouše, měli by se jeho rodiče nejdřív ze všeho věnovat "oběti" - utěšit ji a uklidnit, pofoukat nebo ošetřit bolístku - a teprve pak se obrátit k viníkovi a potrestat ho například odepřením nějaké oblíbené zábavy či činnosti. Když se dvě děti poperou o oblíbenou hračku, je dobré, až se trochu uklidní, probrat s nimi strategii řešení problému. Rady typu "Příště se napřed zeptej, jestli si smíš s tím medvídkem taky hrát," si děti zapamatují a postupně se naučí prosazovat svou vyjednáváním místo pěstmi. Nejlepší samozřejmě je, pokud jdou rodiče svému impulzivnímu dítěti sami příkladem v každodenním životě. Sociálním pravidlům se malé děti učí nejlépe hrou, dobrou službu prokážou pohádky s jasným rozdělením na "hodné" a "zlé" postavy, ve kterých vždy nakonec zvítězí dobro. Dítě se na příkladu tohoto rozdělení rolí učí přehodnocovat svoje vlastní chování. Když se dítě zachová podle pravidel společenského soužití, zasluhuje vždy velkou chválu a odměnu. Stačí i docela malé odměny - obrázky, pastelky, samolepky. Tím se správný model chování upevní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama