Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Jana Paulová: "Láska nesmí být úporná!"

23. března 2006 v 13:36

Dům herečky a zpěvačky Jany Paulové je jakoby jí z oka vypadl. Stejně jako ona působí svěže a mile. Dřevěné podlahy, ratanový nábytek, pár originálů na zdech a to vše ve smetanových barvách. Stojí na prestižní adrese v Jílovišti u Prahy a obklopuje ho krásná lesní parcela. "Já, dítě z Karlína, jsem si díky němu splnila svůj životní sen - bydlet v přírodě," říká herečka.

Nejdřív přelezla plot

Vše vlastně začalo - jak už to v životě bývá - náhodou. "Asi někdy v roce 1988 jsme sem do sousedství přijeli ke známým na návštěvu. To prostředí mě okouzlilo. A tak jsem se šla kousek projít a uviděla tenhle domek. Byl jak z pohádky o Šípkové Růžence: tajuplný, celý zarostlý... Přelezla jsem pochopitelně plot a prohlédla jsem si ho a okamžitě jsem věděla, že to je přesně to, o čem jsem léta snila," vzpomíná Jana Paulová. "A tak jsme si nejdřív u tehdejších majitelů pronajali dvě místnosti v přízemí, kde jsme bydleli. Nakonec po několika letech jsme si dům koupili. A začali jsme ho dávat postupně dohromady," líčí herečka, která si přestavbu domu a nejrůznější jeho vnitřní úpravy navrhla sama a také si je krok za krokem a den po dni osobně s řemeslníky prožila.
"Ještě dnes mě to děsí jako černá můra," říká. "Hned během prvních tří dní jsem si totiž ty pány rozmazlila a pak už to podle toho vypadalo... Dnes, když kape kohoutek a má přijít opravář, mám z toho hrůzu už tři dny předem... O řemeslnících bych mohla napsat knihu. A byla by to opravdu velmi smutná četba..."

Psí pokoj

Na domě je stále co dělat, upravovat, vylepšovat, ale to nejhorší už má herečka spolu s celou rodinou, hudebníkem Milanem Svobodou a jejich dvěma dcerami, za sebou: bourání zdí, dostavování nových příček, pokládání podlah a třeba i propočítávání schodů, aby se vešly do malého prostoru.
V kuchyni se svým psem - Zdroj: Tomáš Pánek
První, k čemu se totiž po koupi domu odhodlali, bylo zobytnění půdy. Původně se totiž bydlelo jen v přízemí. Z přízemí tak vznikl obývací pokoj spojený s jídelním koutem, kuchyní a verandovými dveřmi na terasu, z níž se schází přímo do zahrady.
V přízemí je i pokoj pro hosty, koupelna, hala a také psí pokoj. Ten obývají dva retrívři desetiletý Ben a dvouletá Tara. Je k nezaplacení, což mohou ocenit především pejskaři. "Když psi přijdou z venku, oklepou se tam a pak už po domě neroznášejí bahno..." vysvětluje herečka. Dlaždice v psím pokoji se dají lehce setřít a všichni jsou spokojeni. Nejvíc pochopitelně Tara s Benem, protože paničce nevadí, že si zdřímnou v obýváku na bílém vlněném koberci. A nikdo je neodhání ani od sedačky potažené béžovým plátnem.

Nechci být ovládaná věcmi

Obývací pokoj není velký. Vejde se do něj sedačka, stolek s ratanovými křesly a televize. Dřevěná plovoucí podlaha, bílý vlněný koberec a nejrůznější bílé lněné přehozy prostor prosvětlují. A dekorativní jsou i dřevěné prosklené shrnovací dveře, kterými jsou vidět jedny ze dvou dřevěných schodišť do podkroví.
V jídelně - Zdroj: Tomáš Pánek
Vzdušně a elegantně působí i bílá kuchyňka, kterou herečka vylepšila několika dřevěnými kuchyňskými doplňky z Ikey. "Mám ráda ratanový nábytek, protože ho můžete přenášet, lehce umýt a hlavně, až se omrzí, není problém ho vyměnit za něco nového. Já nejsem ten, kdo lpí na věcech a snaží se je hromadit. Nejsem a nechci na nich být závislá. Když se od těchhle pocitů oprostíte, máte větší pocit svobody, nezávislosti," vysvětluje Jana Paulová, kterou před několika lety oslovily východní filozofie.
Několikrát navštívila Nepál a vloni dokonce hostila ve svém domě jednoho z duchovních představitelů... Pravidelně cvičí jógu a myšlenky východních filozofilí se staly součástí i jejího postoje k životu. "Nelpím na věcech, jedině tak můžu být svobodná ve svém rozhodování. Musím cítit, že jsem například schopná třeba hned zítra všechno prodat, abych mohla cestovat... Nechci se nějak stresovat majetkem. Tím neříkám, že to tady nemiluju. Ale láska je krásná jedině když není zatížená úporností," je přesvědčená herečka.

Dívčí pokojíček

Proto není příznivcem hromadění nepotřebného haraburdí, starých rodinných fotografií a nejrůznějších fetišů, kterými si většina z nás plní sklepy, komory a půdy. Přesto máve svém pokoji v podkroví několik suvenýrů, které ji spíš oslovují svou myšlenkou, než vazbou na nějakou událost.
V rámečku na zdi má hedvábím ručně vyšívaný obrázek z Nepálu. Kousek dál visí hliněný křížek z Mexika. Na pohovce je přehozené růžovo-zlaté hedvábné sárí, které si přivezla z cesty po Indii... "Mám ráda jednoduchost a především nemiluji staré věci, které mají minulost někoho jiného. Milan byl z takové rodiny. Měli plno starých obrazů a starožitného nábytku. Jsem ráda, že jsme to nepodědili. Máme tu vlastně jen tak z piety jeden skleník a to je vše. Nechci žít minulostí, ale současností," dodává. V podkroví má pokoj každý člen rodiny a nejrůznější zákoutí využila herečka pro dřevěné police, kde rodina skladuje šanony s doklady a "papíry".
Z každého okna domu je krásný pohled na vzrostlou zahradu. "Stíháme ji maximálně posekat. A to nám ještě pomáhají kamarádi. Už jsem pochopila, že na muzikantovi tohle nemůžu chtít," směje se Jana Paulová.
I když ani ji nějaké mičurinské aktivity příliš neoslovují, přesto prý má na jaře pěstitelské záchvaty. "Vysadím do květináčů a truhlíků nějaké kytky a ty pak žijí celý rok až do zimy svým vlastním životem..."
V obývacím pokoji - Zdroj: Tomáš Pánek
Autor: Věra Vacková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama