Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

JSTE PRO DRUHÉ OBDAROVÁNÍM?

24. března 2006 v 12:56 |  Testy
Jste vy pro druhé obdarováním? A jakým? Můžete jím být? Právě teď máte možnost zjistit, jak na tom jste.

Být pro druhé obdarováním znamená umět dávat. V čem to spočívá? Zčásti jde o záležitost temperamentu. Někteří lidé jsou od přírody štědřejší a velkomyslnější než ostatní. Projevuje se to v naivních dětských kamarádstvích i kontaktech s rodiči. V dospělosti dáváme druhým tak, jak jsme se učili dávat a přijímat od rodičů. Když nám dávali hodně, je pro nás snazší být pro druhé obdarováním. Jsme spokojení se svou duší i tělem a milí ke svému okolí. Jestliže nám naopak láska chyběla, není tak snadné obdarovávat druhé.
Tak tomu bývá u těch jedinců, jejichž rodiče se o ně dost nestarali. S takovými rodiči pak byli neustále v pozici prosebníka. A ve vztahu k dalším lidem tomu pochopitelně nebylo a není jinak. Stále něco vyžadují, místo aby dávali. A všechno, co dávají, má vždycky svou cenu; avšak oni požadují na oplátku mnohem víc, než kolik dali. Podobné je to i v případě těch osob, jimž rodiče neustále oslabovali sebevědomí ("stydím se za tebe", "nejsi k ničemu", "nedá se ti vůbec věřit"...) nebo k nim byli příliš nároční ("musíš být nejlepší", "ani si nezasloužíš, co jsme pro tebe všechno udělali"...). Vlivem takových rodičů u nich přetrvával dojem, že nejsou, jak se patří, že se dost nesnaží, aby rodiče byli spokojení. V dospělosti pak takoví lidé mívají pocit, že musí hodně dělat pro druhé. A často pak dělají příliš nebo se jim to nevede. Příliš milující a ochraňující rodiče - to také může mít negativní důsledky. To má za následek zvyk, že lze dostat všechno, aniž by bylo třeba také dávat. Takoví jedinci se potom chovají jako rozmazlené děti. Mají pocit, že na určité věci mají nárok. Berou a sami nic nedávají.

Když jste se naposledy pohádali se svým partnerem,
a) křičeli jste nebo plakali, ale pak jste udělali první krok k usmíření;
b) vyhrožovali jste mu, že ho opustíte a odnesete si veškerý majetek;
c) tři dny jste s ním nemluvili;
d) poslali jste ho spát na pohovku v obývacím pokoji.

Nejhorší v lásce je, že
a) jeden miluje vždycky víc;
b) nemáme nikdy jistotu, jestli nás ten druhý doopravdy miluje;
c) stále musíme přemýšlet, čím tomu druhému udělat radost;
d) stále se sami sebe ptáme, jestli nám to vydrží.

Své děti byste chtěli především naučit,
a) jak si založit rodinu;
b) jak se o sebe postarat;
c) dobře pracovat a dobře se chovat;
d) dělat si, co chtějí a jak chtějí.

Řekli byste, že v poslední době se cítíte
a) velmi šťastní;
b) ne tak docela šťastní;
c) poměrně šťastní;
d) trochu nešťastní.

Když přemýšlíte o štěstí, první slovo, které vás napadne, je
a) zdraví;
b) láska;
c) rodina;
d) peníze.

Ve svém zaměstnání byste si přáli
a) dostávat zajímavější úkoly;
b) nemuset tolik pracovat;
c) větší ocenění vašich zásluh;
d) více dovolené.

Váš nejhezčí milostný dopis:
a) První, který jste kdy dostali.
b) Poslední, který jste poslali.
c) Ten, který jste se nikdy neodvážili poslat.
d) Ten, který byste rádi dostali.

Jako dítě jste měli spíše tendenci
a) pomáhat mamince v domácnosti;
b) dívat se před spaním pod postel;
c) hrát si často úplně sami;
d) spát s rozsvíceným světlem.

Cítili jste se opravdu dospělí,
a) když se narodilo vaše první dítě;
b) když jste už měli první sexuální zkušenost;
c) když jste nastoupili do svého prvního zaměstnání;
d) když jste se nastěhovali do vlastního bytu.

Váš partner vás hrozně rozčiluje, když vám vyčítá
a) malou trpělivost;
b) přílišný egoismus;
c) majetnické sklony;
d) nesamostatnost.

Své tchyni byste mohli vyčítat,
a) že se k vám nechová jako k vlastnímu dítěti;
b) že se vždycky zastává jen vašeho partnera;
c) že vám chce vnutit svůj vkus a názory;
d) že k vám příliš často a bez ohlášení chodí na návštěvu.

Když máte nějaký problém s kolegou z práce,
a) neváháte dát podnět k upřímné debatě;
b) slíbíte si, že se mu pomstíte;
c) necháte to být, časem se to zase srovná;
d) nemluvíte s ním a čekáte, až se omluví.

Vztahy s druhými lidmi:
a) Myslíte si, že vás vnímají poměrně pozitivně.
b) Máte sklon pochybovat o jejich upřímnosti.
c) Často nechápete, co na vás mají.
d) Připadá vám, že se dost nesnaží.

Míváte často pocit,
a) že jste se narodili pod šťastnou hvězdou;
b) že nemáte štěstí;
c) že nejste takoví, jací byste měli být;
d) že máte na něco nárok.

Když dostanete dárek,
a) vždycky vás to potěší;
b) občas se ptáte sami sebe, co se za tím skrývá;
c) bývá vám to často trochu nepříjemné;
d) většinou pocítíte zklamání.

Vaše dítě dostane na ulici nervový záchvat:
a) Obejmete ho a snažíte se ho uklidnit.
b) Je vám trochu trapně a omlouváte se před lidmi: "Nevím, co ho to popadlo."
c) Jste z toho celí pryč a nevíte, co máte dělat.
d) Řeknete mu: "Přestaň se předvádět."

Ve vztazích s přáteli:
a) Myslíte si, že jsou upřímní.
b) Někdy pochybujete o jejich upřímnosti.
c) Když si myslíte, že nemají pravdu, býváte shovívaví.
d) Očekáváte výjimečné zacházení.

Výsledky

Spočtěte, kolikrát jste vybrali odpověď a, b, c nebo d, a vyhledejte si odpovídající popis. Pokud jste získali téměř stejný počet u dvou možností (méně než dvoubodový rozdíl mezi odpověďmi a, b, c nebo d), hodí se na vás oba popisy.

Většina odpovědí a: JSTE VELKÝM OBDAROVÁNÍM

Jste skutečná perla. Máte opravdu tak velkorysou povahu? Dáváte druhým hodně, protože máte co dát. Výsledek starosvětské výchovy? Vaši rodiče vás naučili ušlechtilosti srdce a tomu, jakou cenu má nezištnost a oddanost. Nebo máte sklony k sebeobětování? Raději dáváte druhým než sami sobě. Na příčině konečně nezáleží. Jste skutečným obdarováním pro druhé a to je hlavní. Jste schopni představit si sami sebe na jejich místě a soucítit s nimi. Umíte dobře vnímat jejich nálady a reakce. Jste k nim vždycky vstřícní a málokdy lhostejní k jejich potížím. Pochopitelně i vy máte stejně jako všichni ostatní své starosti a problémy, ale vždycky se snažíte, aby toto břímě co nejméně zatěžovalo vaše vztahy. Vyhýbáte se tomu, abyste neustále omílali své problémy a projevovali nespokojenost. Také míváte chvíle, kdy vám není nejlépe, kdy máte špatnou náladu, ale většinou se snažíte, aby to dlouho netrvalo, a vystupujete stále jako příjemný a trpělivý člověk. Jste vždycky pozorní k potřebám svých blízkých, svého partnera a přátel, vždycky se snažíte, aby se cítili duševně i fyzicky dobře. V rodině i v práci projevujete stále ochotu, umíte dobře poradit; dokážete naslouchat, rozsuzovat spory, zmírňovat podráždění a usmiřovat rozdílná stanoviska. Většinou dokážete přijmout svůj podíl na věcech a dávat druhým, když je potřeba, a přitom nerezignujete na svá vlastní přání. Někdy však na sebe zapomínáte až příliš. Třeba pomáháte příteli nebo kolegovi na úkor svých vlastních zájmů. Nebo ustoupíte svému partnerovi a obětujete, co byste sami chtěli.

V rodině
Myslete trochu víc na sebe. Správná velkorysost začíná u sebe. Abyste mohli i nadále obdarovávat druhé, musíte se sami cítit dobře. Nezapomínejte, že tím nejkrásnějším dárkem, pro ty, které máte rádi, bude, když budete šťastní.

V partnerském vztahu
Nedávejte systematicky přednost zájmům partnera před svými vlastními. Tím mu vymezujete špatnou roli ( když nebudete šťastní, bude to jeho chyba; a šťastní nebudete moci být úplně). Protože váš partner může být naprosto úžasný, ale nemůže vědět lépe než vy, co je pro vás dobré a důležité.

S přáteli
Nestavte se proti svým vlastním zájmům. Nakonec byste to měli přátelům za zlé. A bylo by to lidské, vždyť všichni máme sklony vyčítat druhým, co pro ně děláme a co nás to stojí.

V práci
Dělejte toho méně. Když si druzí zvyknou s vámi příliš počítat, protože jste po ruce vždycky, když potřebují, vlastně jim nepomůžete. Nebude je to motivovat k vlastnímu úsilí a převzetí zodpovědnosti.

Většina odpovědí b: JSTE TAK TROCHU DANAJSKÝM DAREM

Vypadá to, že není hodnějšího, úslužnějšího, tolerantnějšího člověka. Všichni si o vás zpočátku myslí, že jste prostě okouzlující. Dokážete najít ta správná slova, abyste vzbudili sympatie. Jste tu, když vás druzí potřebují. Nabídnete svou pomoc, ještě než vás o ni požádají. Ve vztazích s blízkými jste smířliví, i když s nimi nesouhlasíte nebo nemáte náladu. V práci, u kolegů, se umíte rychle stát nepostradatelným.
Je zde však jeden problém: Všechno, co pro druhé děláte, co jim dáváte, má vždycky svou cenu. Tu je pak třeba zaplatit. Příčinou je vaše výchova od raného dětství. Vaši rodiče a hlavně vaše matka totiž používali systém "dávej a dostaneš": "Vyčisti si zuby a já ti povím pohádku." "Snaž se ve škole a koupím ti dárek." Atd. Byli jste zvyklí, že nic není zadarmo. Výsledkem je, že dnes sice dáváte, ale pak máte pocit, že jste získali oprávnění něco chtít. Často to bývá nevědomé. Pomůžete příteli, ale pak vám připadá normální, že ho budete hodiny mučit líčením svých problémů nebo si od něj půjčíte peníze. Pro vaše okolí může být takový přístup nesnesitelný. Byli jste tak milí - nikdo se vám tedy neodváží říct ne. Někdy to také může být z vaší strany vypočítavost, způsob, jak s druhými manipulovat. Necháte je věřit, že jste pro ně opravdovou podporou, abyste je pak mohli lépe využívat. Dokonce jste schopni se jich zbavit, když už je nepotřebujete. Dokážete se například k někomu chovat jako úplný anděl, až ho přesvědčíte, že jste opravdu muž nebo žena jeho života, a když si vás pak vezme, uděláte mu ze života peklo. Nebo se chováte značně velkoryse ke svým přátelům, ale neřeknete jim, že se pak stanou vaší "berličkou" a že jim dokonce budete na obtíž.

V rodině
Přestaňte se snažit dělat všechno, "jak to má být". Chovejte se přirozeněji. Všechno, co uděláte, protože se budete cítit nuceni to udělat, uděláte špatně. A navíc pokaždé, když se vám vaši milovaní neodvděčí, neodpustíte si výčitku: "Po tom všem, co jsem pro tebe udělal/a!"

V partnerském vztahu
Možná jste měli těžké dětství, prožili velkou citovou tragédii... Zkrátka dnes velmi postrádáte lásku. Měli byste si to uvědomovat. I když vás váš partner miluje a dělá všechno pro to, aby vám to dokázal, nejste si nikdy jistí, že jste milováni. Neberte to tak smrtelně vážně. Nečekejte od partnera všechno. Váš citový život se může rozvíjet i ve vaší rodině, s přáteli nebo v nějaké charitativní činnosti.

S přáteli
Buďte poctivější. Jste třeba v obtížné situaci, prožíváte složité období a nedokážete si s tím poradit sami, potřebujete pomoc, morální nebo materiální podporu... Přiznejte barvu. Přátelé pro vás udělají vždycky víc, když nebudou mít dojem, že je využíváte.

V práci
Přestaňte "dělat příliš", dělat ze sebe nepostradatelné, horlivě se nabízet pro všechny nepříjemné úkoly. Pokud nemáte povahu matky Terezy nebo abbé Pierra, začnete se brzy cítit vykořisťovaní a frustrovaní. Nakonec budete vyčítat svým kolegům i to, že vám ujeli s výtahem, a šéfovi, že si dost necení vašich zásluh.

Většina odpovědí c: JSTE "NENÁPADNÝ DÁREČEK"

Je to snad diskrétnost? Nechcete být příliš vidět. Jste milí, ke každému pozorní, ale nenápadně, s taktem, aniž by si vás kdo všiml. Je to ostych? Nemáte rádi, když vám druzí děkují. Z pochval a dárků máte vždycky trochu nepříjemný pocit. Nebo je pro vás přirozené dělat víc než je vaše povinnost? Pomáháte jedněm a druhým a ani si to vlastně neuvědomujete. Připadá vám normální být pozorní k přáním vašich blízkých, rodiny nebo přátel a udělat všechno, co by je mohlo potěšit. Už byste ani nespočítali, kolik hodin jste strávili v dopravních zácpách, když jste doprovázeli kamarádku k zubaři, protože se tam bojí jít sama, kolik nedělních odpolední jste obětovali, abyste někomu zlepšili náladu, kolik oblečení, knih nebo cédéček jste rozpůjčovali a už nikdy neviděli. Máte dojem, že v práci byste měli vycházet vstříc potřebám vašich kolegů i nadřízených. Často děláte víc, než za co jste placeni. Diskrétnost, ostych, horlivost... Je v tom asi trochu od každého. Podstatou problému je však váš pocit, že druhým něco dlužíte. Je to bezpochyby proto, že vaši rodiče vám v dětství neustále zdůrazňovali, jak hodně se pro vás obětují. Výsledkem je, že dnes cítíte povinnost tyto dluhy splatit. Potřebujete druhým dělat radost. Naneštěstí někdy nevíte jak a stane se, že zvolíte špatnou chvíli nebo nevhodný způsob. Dáváte pak příliš, nebo zase ne dost - například neustále zvete na večeři přátele, kteří nemají prostředky, aby vám vaše pozvání oplatili. Zkrátka, chce to někdy čas, aby si druzí uvědomili, jakým vzácným darem pro ně jste.

V rodině
Začněte tím, že se přestanete stále podhodnocovat. Když například předkládáte rodině svíčkovou k nedělnímu obědu, neříkejte: "Nepovedla se mi tak dobrá jako obyčejně," neshazujte sami sebe slovy: "Máti vaří daleko lepší."

V partnerském vztahu
Nejste vždycky dokonalí. To není nikdo. Nepřitahujte tedy pozornost na své nedostatky nebo chyby. Partner si jich možná všimne sám a možná si jich ani nevšimne. Chcete ho potěšit, ale nevíte jak. Nejjednodušší je se ho zeptat.

S přáteli
Naučte se říkat ne. Když budou vaše záležitosti a váš čas vzácné, i vy budete pro své přátele vzácní. Brzy si zvyknou nečekat, že máte vždycky čas, že jste jim vždycky k dispozici a že vás mohou požádat o cokoliv.

V práci
Všichni chceme, aby naše zásluhy a naše kvality byly uznávány a ceněny. Ostatní však netráví čas tím, že by vás neustále pozorovali, aby zjistili, jestli pracujete dobře, nebo ne. Nemají vždycky možnost se to dozvědět. Takže když se vám něco podaří na výbornou, dejte o tom ostatním vědět. Nedělejte z komára velblouda, ale také se nesnižujte.

Většina odpovědí d: VY TEDY OBDAROVÁNÍM NEJSTE

Možná si myslíte, že jste pro druhé velkým přínosem, ale upřímně - máte do toho opravdu daleko. Ve skutečnosti jste spíše egoisté, myslíte jen na sebe. Když pro druhé něco uděláte, znamená to, že je k něčemu potřebujete. Potřebujete jejich obdiv, ocenění, poklony, jejich chválu, abyste získali jistotu. Jako všichni egoisté, ani vy nemáte velkou sebeúctu. Považujeme-li se za někoho výjimečného, aniž bychom pro to něco udělali, vždycky se za tím skrývají nevědomé pocity méněcennosti. V hloubi duše se nepokládáte za dost krásné, inteligentní, dost kultivované. Máte strach, že se nebudete líbit. A tak se chováte dost vrtošivě. Často míváte sklony věřit, že máte na určité věci nárok. A vaše vztahy bývají poněkud jednosměrné (stále požadujete, hodně berete, ale dáváte málo), někdy i povrchní (stojíte o požitky, ale ne o problémy). Nejhorší je, že si to často ani neuvědomujete (Já a egoista? Nikdy!). Domníváte se, že se všemi výborně vycházíte, a přitom děláte stále nějaké problémy. Protože si myslíte, že jste výjimeční, nic a nikdo pro vás není dost dobrý. Neustále všechno a všechny kritizujete. Zároveň býváte neschopní přijmout svůj díl zodpovědnosti, často ji přehazujete na druhé. Od svého partnera očekáváte, že bude za vás všechno rozhodovat. Nebo žádáte od svých přátel, aby vás podpořili. Ti mají zpočátku pochopení pro vaše problémy a starosti, ale postupem času si začnou uvědomovat, že vám není pomoci. Vůbec se nesnažíte něco dělat. Zdá se vám jednodušší využít přátele jako "berličku" než se naučit samostatně chodit.

V rodině
Začněte tím, že si přiznáte svůj egoismus. Pochopitelně to není pro vaši sebeúctu nic lichotivého. I když pro druhé toho příliš neděláme, většinou si rádi představujeme, že jsme schopni velkorysosti. Upřímnost z vaší strany vaši blízcí jen ocení. Vaše každodenní vztahy budou rázem o mnoho jednodušší.

V partnerském vztahu
Přestaňte zahrnovat svého partnera výčitkami (méně či více hlasitými), netrapte ho (neustále) výrazy svého zklamání nebo podezíráním (jste poměrně žárliví). Jestli se mu nedaří vás uspokojit, není to jeho chyba. To vy nastavujete laťku stále výš, chcete toho až příliš.

S přáteli
Nevycházejte z principu, že máte na věci nárok. Místo abyste se nechali stále podpírat, abyste si mysleli, že pro vás přátelé nedělají dost, ptejte se sami sebe, co byste vy mohli udělat pro ně. I oni mají své problémy a svá trápení.

V práci
Naučte se vcítit se do druhých. Nedumejte o tom, jak špatně se k vám ostatní chovají - místo toho si položte otázku, jestli se vy chováte hezky k nim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama