Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Nebezpečná školka – synův spolužák má AIDS

21. března 2006 v 9:30 |  Děti
Nebezpečná školka – synův spolužák má AIDS
"Docela nedávno proletěla tiskem zpráva, že v naší republice žije kolem dvaceti dětí, které jsou HIV pozitivní. Poměrně malé číslo. Bohužel jedno z nich chodí do školky s mým synem," líčí svou noční můru třicetiletá matka.

Ondrášek začal chodit do školky v září. Moc se mu tam líbilo, což mi dost zásadně usnadnilo odchod do zaměstnání. Na děti si zvykl rychle. Nejvíc se skamarádil s Tomášem, který je stejně starý, ale na rozdíl od našeho Ondry mnohem průbojnější. Byla jsem ráda, že je takhle v pohodě a přátelství obou dětí jsem podporovala. Dokonce až do té míry, že jsem občas oba kluky po školce naložila, samozřejmě se souhlasem Tomášovy maminky, a odvezla je na odpoledne k nám domů. Brzy tvořili i s mou starší dcerou Anetou nerozlučnou trojici. Neviděla jsem na tom nic špatného. Až do doby, než si mě kamarádka vzala stranou. Bojím se nákazy Nejprve jsem nechtěla věřit tomu, co mi řekla. Tomášova maminka prý je HIV pozitivní stejně jako její dítě. Zapřísahala mě, že to nesmím nikde zveřejnit, že by ji mohli vyhodit z práce, informace tohoto typu jsou samozřejmě důvěrné. Jako kamarádka se prý ale nemohla dívat na to, jak nevědomky ohrožuji obě své děti. Od chvíle, co to vím, neznám pojem klidná noc. Budím se hrůzou, že se někdo z mých blízkých nakazil. Abych kamarádku neshodila, nemůžu dojít ani za učitelkou, aby věnovala dětem zvýšenou pozornost. Hrozné je, že stačí tak málo. Pokud si chlapec rozbije koleno a moje dítě mu to začne ošetřovat, může být tragédie hotová. A já si budu do smrti vyčítat, že jsem tomu nedokázala zabránit. Konec přátelství Zřejmě mi nezbude nic jiného, než syna dát do jiné školky. Je mi jasné, že tím řeším problém jenom pro sebe, ostatní děti nechávám napospas osudu, ale nic lepšího mě nenapadá. Ani tak to rozhodně nebude bezbolestné. Ondra ze školky odejít odmítá, nechápe, proč by se s Tomášem neměl vídat. Snažím se jeho kontakty s kamarádem nenásilně omezovat, ale i tak mám pocit, že Tomášova maminka něco tuší. Už dvakrát se ptala, jestli si k nim Ondra nepůjde hrát, a já vždycky pod nějakou záminkou odmítla. Nejhorší je, že celá rodina vypadá úplně normálně a nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že tam může být takový problém. Vím, že Tomáš je ve všem úplně nevinně, nemůže za to, že je nakažený, a nezaslouží si, aby ho někdo odstrkoval. Ale na druhou stranu, já musím udělat všechno, abych ochránila své děti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama