Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Po porodu jsem ztratila chuť na sex. Co s tím?

21. března 2006 v 9:21
Když jsem zjistila, že po pěti letech konečně čekám miminko, myslela jsem, že se radostí utopím ve vlastních slzách.
Nedovedete si představit, co jsem v té chvíli cítila, jaké hrozné štěstí jsem prožívala... Víte, ono když čekáte na děťátko pět let a stále, stále nic, tak nějak podvědomě si začínáte říkat: Nikdy mít maličké nebudu... Já nikdy nebudu maminkou... Nechcete si to připustit, bojujete s tou myšlenkou, seč to jde, ale stejně ve vás vrtá a hlodá jak červík v jablku.
Proto, když mne lékař ujistil, že opravdu maminkou budu a že test vykázal pozitivní hodnoty, cítila jsem se na skutečném vrcholu štěstí. A i přesto, že nejsem věřící, děkovala jsem bohu.
Těhotenství jsem měla bezproblémové a skutečně jsem si ho vychutnávala. Žádný stres, žádné honění. Kdepak. Chtěla jsem dopřát tomu maličkému v bříšku jen to nejlepší, konečně, byl přeci tolik vytoužený! Vymodlený!
V listopadu se nám narodil krásný a zdravý chlapeček. Manžel se u porodu rozplakal a já brečela snad ještě měsíc po porodu. Mívala jsem okamžiky, kdy jsem si říkala, to snad není možné, to musí být jenom krásný sen!
Ale nebyl. O tom mě pokaždé utvrdil Lukášek, když se v postýlce rozplakal hlady.
Po šestinedělí jsem se konečně zaběhla do role matky na 100 %. Lukášek se stal mým světem, mým životem, mým štěstím. Tím pochopitelně nechci říct, že jsem manžela nějak odsunula stranou.
Manžel by se snad ani nenechal. Lukáška zbožňoval a jak se panečku o něj dokázal postarat!
Ale chlapi jsou chlapi a je jasné, že i tomu mému začal chybět sex.
Jenže ejhle! Já zjistila, že jen myšlenka na milování je mi odporná, natož to přímo dělat.
Brrr. Stačila jen pouhá představa a celá jsem se roztřásla...
Říkala jsem si, ujišťovala samu sebe, že to přejde. Že se vše srovná a já budu milovat sex jako dřív.
Jenže chyba lávky. Nic se nesrovnalo a já místo chuti na sex začala tento akt nenávidět.
Vadil mi pohled na mého muže, když byl nahý. Vadilo mi, když mi pohladil prsa, vadily mi jeho doteky.
Když se mne jednou večer pokusil začít líbat, byla jsem doslova hysterická. Přišlo mi to neskutečně odporné, nechutné, slizké...
Vím, už v té chvíli jsem věděla, že to není normální. Že se nechovám správně a že bych hlavně tohle neměla cítit.
Ale cítila. A mé pocity vůči mému muži byly stále divnější a divnější. Začala jsem ho totiž brát jako kamaráda a ne jako životního partnera...
Nedávno jsme spolu leželi v posteli, on mi vzal ruku a položil ji na svůj ztopořený penis: "Udělej mi to, prosím ... aspoň rukou," zašeptal.
V tu chvíli se mi tak zhnusil, že jsem musela jít spát do obýváku.
Vím, že je chyba ve mně, ne v mém muži. Je trpělivý, nenaléhá, snaží se být pozorný a něžný, ale já ho prostě nechci. Nechci žádného muže. Nechci sex.
Co s tím? Já sama nevím. Je mi jasné, že takto naše manželství asi dlouho nevydrží, a vím, že muž nebude trpělivý navěky. Ale jak se mám donutit k tomu, aby se mi sex zase líbil? Jak mám přesvědčit své tělo a svou mysl?
Zkrátka je mi odporné vše, co souvisí s dotyky, s něhou a projevy lásky. Nenávidím sex v každé podobě a nejsem schopna to překonat.
Zajímalo by mě, zda je to normální? Zda tento stav také nějaká žena prožila a jak se s tím vypořádala. Přejde to samo, nebo mám raději navštívit lékaře?
A tady nějaké rady od čtenářek:
16.4. 2005 20:43:31 - arikarie
stejny problem. Taky jsem dlouho nemela chut vubec na nic. Ted mam spis pocit, ze je manzel v posteli nemehlo, zacal mi i smrdet... Driv mi to tak nepripadalo. Porad jsem hodne unavena, tak ani nemam silu to nejak resit.
Nemusim ho u sebe drzet sexem, ale normalni mi to taky nepripada.
Mozna se bojim jit k nejakemu psychologovi, aby mi nerekl, ze se s tim nic udelat neda.
68.
16.4. 2005 12:45:33 - gullinka
Zuzko, vse co jsi napsala mam i ja. Jen s tim rozdilem ze me dcerce uz je 7 let.Pritel se s tim take nedokeze moc vyrovnat a kdyz se mu to snazim vysvetlit ze mi proste milovani vubec nechybi tak to nechape. Hodnekrat jsem premyslela jit k psychologovi ale nakonec jsem nikdy nesla.
67.
28.2. 2005 16:42:06 - Bonnie
Zuzko,máme 5-ti měsíční holčičku a v tvém příběhu jsem našla spoutu věcí, které znám. Kojím a beru i HA- u té jsem zaznamenala již dřive ztrátu chuti na sex, ale paní gynekoložka mi nechtěla dokud kojím zavést "danu".Odhodlala jsem se zajít do poradny a teď jsme ve stavu "napravování". Jde to ztuha,ale můj negativní postoj k sexu se začíná trošku vylepšovat.Navíc mám pocit, že to řeším a manžel to takhle snad i lépe chápe.Doporučuju.
66.
21.2. 2005 15:54:32 - T.a.n.y.a
Možná pomůže navštěva gynekologa a třebe afrodisiakum...a vám se zase sex začne líbit. Je krásné, že máte miminko, ale tatínek bude taky důležitý.
65.
19.2. 2005 16:56:45 - eimy
Zuzko jestli chceš mít tátu k Lukáškovi tak to urychleně řeš.Tento stav nebude trvat věčně.Začne to pozdníma příchody domů,různé výmluvy a nakonec odejde.Jestli ho miluješ a stojí ti za to,udělej něco.Navštiv lékaře,překonej sama sebe.
64.
17.2. 2005 12:46:14 - Koldice
Mamula: naprosto souhlasím, že chuť na sex může poznamenat i porod sám. Návazně na to pak strach z dalšího otěhotnění.Ale já bych nečekala, že se to samo spraví, v Zuzčině případě bych šla k sexuologovi i s manželem. Já byla po porodu ve stavu naprostýho zmatku, kdy jsem nevěděla, co vlastně jsem -milenka, nebo matka? Než jsem si zvykla obě role plynule střídat, trvalo to nějakou tu chvilku. Nebyla jsem tedy ve stavu, kdy by se mi manžel hnusil, spíš jsem byla unavená a nechtělo se mi vysvětlovat mu, jak mi je,(předpokládala bych, že pochopí, že když člověk spí půl roku v průměru 3 hodiny denně, tak má v posteli jedinou touhu- vyspat se). Ale nepochopil a mě se nechtělo mu to pokaždý říkat. Takže jsem občas "podržela", ale sama jsem u toho málem usínala. Manžela to pochopitelně brzo přestalo bavit a obrat nastal, kdy asi 2 měsíce nic nepodnikal a já dostala na sex chuť. Přiznám se, že to byl i trochu strach, jestli nemá někoho jinýho... Takže se všechno spravilo. Jenomže teď čekám druhé dítě a zase už neumím psychicky ovládnout nechuť na sex, protože si připadám s břichem strašně ošklivě, polohy, které mi vyhovují jsou už neuskutečnitelné, takže jsme tam, kde jsme byli. Nevím, jestli je to i tím, že někteří chlapi jako by tyhle změny ani nepostřehli, prostě pořád si jedou "po svým" - po televizi trochu sexu ...Rozdíl je asi v tom, že u nich je chuť na sex daná biologicky, ale u ženský je to hlavně otázka psychickýho vyladění a toho, jak si žena připadá žádoucí. Těžko si připadat jako dračice, když se přes břicho ani nezavážete tkaničku u boty :-)
63.
17.2. 2005 10:33:06 - mamula
Já jsem měla trochu podobné stavy,jak píše Zuzka. Po porodu jsem necítila vůbec žádnou chuť na sex a to, co mě před porodem vzrušovalo se mi nyní hnusilo a spíše od sexu odrazovalo. Manžel byl trpělivý, nenaléhal a já se postupně "uzdravuji".Trvalo to ale půl roku. Ještě ale stále chci sex spíše kvůli tomu, že se chci cítit taky "ženou" a jen matkou. Začíná mi ale zas přinášet pěkné pocity. Myslím, že umě to bylo způsobeno bolestí, kterou jsem musela po porodu přestát během půlhodinového šití. Cítila jsem se zraněná na tom nejcitlivějším místě. Myslím, že je to i jakési trauma. Postupně to odeznívá. Ale pokud bych ještě dnes (tj.po půlroce) měla k sexu a k tomu co s tím souvisí nechuť, asi bych vyhledala psychologickou pomoc. je to záležitost psychiky. Zážitek porodu nebo spíš jednání lidí u porodu, je často otřesný a hluboce se dotkne naší ženskosti.
62.
17.2. 2005 9:32:11 - f.mamina
Teda jak to tady čtu, tak si říkám, jak jsem to šťastná a spokojená žena. Neboť po porodu mám ještě vetší chuť na sex než dřív můj je v pohodě. Nebojte, chce to podle mýho jen vydržet, snad se to srovná samo.
61.
17.2. 2005 7:23:33 - u3
když jsem četal tvůj článek tak mi to přišlo jako kdybych to psala já sama. Tento stav prožívám už přes 2,5 roku.
60.
17.2. 2005 7:04:31 - violetta
makak: neříkej, že to tvůj manžel nepozná, že to nejsou slzy štěstí...?

V některých případech se těm chlapům nedivim, že si najdou milenku, to se přece nedá vydržet. A přitom by ke spokojenosti stačil hezkej sex a chlap by se z domova nehnul. (v těchto případech, nemyslím tím blbečky, co si milenkou jen zvyšujou ego)
59.
17.2. 2005 5:23:19 - Léthé
Nyotaimori:
58.
16.2. 2005 20:20:19 - makak
Máme roční holčičku a sex nesnáším stejné jako ty.jenom to nedokážu svému příteli říct a tak trpím.kolikrát mi i tečou slzy,když spolu spíme
57.
16.2. 2005 20:01:10 - Nyotaimori
Já pořád říkám, že mít je pro masochisty
56.
16.2. 2005 19:38:07 - Jana 01
Já jsem toho svého po porodu milovala ještě stokrát víc, za to naše malý a udělala bych pro něj vše. Ale sexu jsem se taky dost dlouho snažila vyhýbat - bála jsem se bolestí po episiotomii a to oprávněně. Měla jsem je nejméně rok a dodnes mám ještě občasné problémy v oblasti jizvy. Jinak se po klasickém porodu většinou zvyšuje kvalita sex. prožívání (orgasmus) - u mne to bylo z nuly na sto.
55.
16.2. 2005 19:29:32 - funny
Ahoj Zuzi, ja mam kamaradku, ktera mela uplne stejny problem, nastesti uz ho nema . Taky cekala na miminko dlouho a jak se starala o malou, tak nejak zapomela na sveho manzela. Hodne jsme to probiraly a asi po pul roce odjela za rodici zpatky do Ceska, bydli v Londyne. A kdyz prijela zpatky, tak nechtela sveho manzela pustit z postele .
Neboj, to prijde samo.
A CO BYSTE PORADILI VY? NAPIŠTE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 10. května 2014 v 11:14 | Reagovat

Milé maminky, pokud jste nyní po porodu a máte své vytoužené miminko nebo děťátko do dvou let, budu moc ráda, když se Vám bude chtít vyplnit dotazník na téma Sex po porodu:
https://www.surveymonkey.com/s/NYP3RRG
Dotazník je anonymní, neuvádíte své jméno, příjmení, atd.
Potřebuji zjistit názory maminek pro jeden nový článek na jeden web. Všem zúčastněným moc děkuji:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama