Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

"Řekl jsem jí, že domů si ji nevezmu."

21. března 2006 v 13:04
Úterý | 21. 3. 2006
Příběh studenta ČVUT Dušana a Indonésanky Sandry je důkazem, že láska hory přenáší. Seznámili se během jeho ročního pobytu na univerzitě v Indonésii, jako celá řada cizinců a místních dívek. Nezaměstnaná 25letá žena a 23letý student měli minimální šance na to, aby se jim podařilo splnit, co si při loučení slíbili: že se brzy opět setkají. Po půlročním odloučení však Sandra v únoru skutečně přijela do Čech a již měsíc je Dušanovou manželkou.
Sandřina angličtina není dobrá. Dušan však jako by vždy věděl, co se jeho manželka snaží sdělit, a pokud Sandra narazí na jazykové obtíže, sám za ni větu přirozeně dopoví. Hovor prokládají řadou indonéských slov. Dušan svou ženu oslovuje Aničko, neboť jedno z jejích indonéských křestních jmen je Ance.
Jak se ti líbí v Čechách, Sandro?
Sandra:
Panebože! Všechno je pro mě moc zajímavé. Nejvíc se mi líbí sníh.
Dušan: Když jsme se poprvé setkali na letišti, pořád se jen rozhlížela a koukala na sníh. Dal jsem jí kytku, ale ona jen zírala na to, jak sněží.
Sandra: Ten příjezd byl šok.
Jaké to bylo, když jste se tady v Praze opět setkali?
Sandra: Byla jsem hrozně šťastná, ale zároveň pěkně vyjukaná, protože to byl můj první let letadlem, první cesta za hranice Takže jsem Dušana vlastně v prvních chvílích úplně ignorovala, neboť všechno bylo tak nové! Jen jsem si říkala, panebože, tak takhle to teda vypadá v cizí zemi. Víš, předtím jsem zahraničí viděla jenom v televizi. Byl to naprostý šok.
Dušan: Přivezla si jen jediný svetr na zip, tak jsem jí musel dát svůj.
Sandra: Věděla jsem, že tu bude velká zima. Ještě v Indonésii jsem si chtěla vyzkoušet, jak chladno tady asi bude, a tak jsem na chvíli strčila ruku do ledničky.
Překvapilo tě v Čechách ještě něco kromě sněhu?
Sandra:
Mmm.(přemýšlí)
Dušan: Říkala jsi vysoké budovy.
Sandra: Ó, ano! Výškové budovy s byty. V Indonésii lidé bydlí většinou v rodinných domech a ve věžácích jsou jen kanceláře. Tady v nich lidé žijí.
Dušan: Na králíkárny si brzo zvykne.
Sandra: Taky jsem tady poprvé jela tramvají, metrem to se mi moc líbí! Jo, a taky v supermarketu tady máte jezdící košíky na minci a já jsem ji tam neuměla dát.
Jací jsou Češi?
Sandra: Jsou velmi milí.
Dušan: Doteď byli všichni velmi přátelští. Až jsem sám překvapen.
Sandra: Češi jsou velice slušní. V tramvaji a metru jsem viděla, jak cestující pouštějí sednout staré lidi. V Indonésii se každý snaží sehnat místo jen sám pro sebe.
Takže myslíš, že tady budeš schopná žít? Třeba navždy?
Sandra: No, navždy. Ještě uvidíme. (smích) Ale teď, teď určitě.
Dušan: Zatím přemýšlíme o tom, že bychom mohli odejít jinam. Závisí to na práci, kterou po škole seženu. Anička by byla ráda, kdybych se s ní vrátil jednou pro vždy do Indonésie, že jo?
Sandra: Ne navždy, ale kdyby tam sehnal dobrou práciMohli bychom být tam a pak třeba zase tady.
Řekl jsem jí, že si ji domů nevezmu.
Jak jste se vlastně potkali?
Dušan: To je jednoduchý příběh. Sandra tehdy pracovala v baru a já jsem byl v Indonésii pouhé dva dny, když jsem do toho baru přišel s dalšími českými studenty.
Sandra: Ty ostatní já už znala, protože byli v Indonésii již pár měsíců.
Dušan: Tři dny později jsme dělali doma party, kam jsme Sandru a ostatní holky z baru pozvali. Dali jsme si první pusu
Sandra: Já jsem ho sbalila! (smích)
Dušan: Pak jsem ji pozval na večeři. Ale na začátku pobytu jsem ještě mluvil strašně špatně anglicky, a tak jsem požádal mé dva české kamarády, aby šli se mnou a překládali mi. Vlastně překládal jen jeden, protože ten druhý uměl anglicky ještě hůř než já.
Když jste se poprvé setkali, tušili jste, že se brzy vydáte na společnou cestu životem?
Dušan: Kdepak, první tři měsíce to byla jenom zábava. Řekl jsem jí, že si ji s sebou domů nevezmu.
Sandra: Věděli jsme, že jeho odjezdem to skončí.
Dušan: Ale pak se to změnilo
Sandra: Začali jsme si být opravdu blízcí.
Je Dušan tvůj ideální muž, o němž sis snila?
Sandra: (smích) Ano, on je můj sen. Mladý, krásný!
Plánovala sis provdat se za bělocha?
Sandra:
Byl to můj sen, ale pak...
Dušan: Když jsem ji potkal, byla právě hluboce zklamaná muži. Ale potom uviděla mě a vše se změnilo!
Proč jsi chtěla bělocha?
Sandra: Protože jsem chtěla mít rozkošné dítě! (smích)
Dušan: S kudrnatými vlasy.
Sandra: Blonďáčka.
Dušan: Jsem přesvědčen, že tak osmdesát procent Indonésanek by se rádo provdalo za bělocha, protože bílí muži mají peníze, dobrý život
Má Dušan peníze, Sandro?
Sandra: Ne! (smích)
Dušan: Jó, tohle je realita, student z Česka. Se studentem z Ukrajiny by na tom byla ještě hůř!
Ty sis někdy pomýšlel na exotickou ženu z tak vzdálené země?
Dušan: Já jsem dokonce nikdy nepomýšlel ani na sňatek! Viděl jsem to tak na věk kolem 30 let. Ale pak se věci seběhly a už jsem manžel.
Myslela jsem, že si dělá legraci.
Kdy ses rozhodl požádat Sandru o ruku?
Dušan: Asi po měsíci, co jsem byl zpět v Čechách. Nebo po dvou týdnech? Zavolal jsem jí přes internet.
Sandra: Po dvou týdnech. Myslela jsem si, že si dělá legraci. Takže jsem mu odpověděla: Nojo, jasně, jasně
Dušan: Ještě před odjezdem z Indonésie jsem Sandře slíbil, že se vrátím, anebo ona přijede za mnou. Ale neměl jsem peníze, takže jsem netušil, jak to bude. Po návratu do Prahy jsem si našel práci, vydělal a oznámil jí, že je vše nachystáno na její příjezd.
Sandra: Nejdřív jsem mu nevěřila. Říkala jsem si: neslibuj hochu, dokaž to skutky!
Dušan: Nevěřila mi, dokud jsem jí neposlal peníze! Když jsem je odeslal, začal jsem pochybovat já. Panebože, co s nima provede? Možná už je s jiným bělochem někde na Bali.
Sandra: Psal mi: ne abys jela na Bali!
Dušan: Poslal jsem jí esemesku s kódem, který potřebovala k vyzvednutí peněz, a připsal jsem: užij si dovolenou na Bali se svým novým přítelem! (smích) Bylo to 45 tisíc korun! V Indonésii si za to pronajmeš dům na deset let.
To asi nebylo jen na letenku.
Dušan: Na letenku, víza, dokumenty, cesty do Jakarty dohromady to vše vyšlo na víc než 50 tisíc korun.
Sandra: Všechno to bylo šíleně drahé.
Co ti tvoje rodina řekla, když jsi jim oznámila, že se chceš provdat za bělocha na druhém konci světa?
Sandra: Moje máma byla nejdřív překvapená, ale všichni mi to přáli. Maminka řekla: nezapomeň na nás. Budeš tam sama, bez bratrů a sestry. Chovej se slušně. Česko není žádné Cimahi! (chudé předměstí Bandungu, kde Sandra žila). Budu se za tebe modlit a ty se hlavně chovej slušně! Jinak máma je ráda, že jsem se konečně vdala. Jsem nejmladší ze čtyř synů a dvou dcer a byla jsem poslední svobodná.
A co na to tvoji rodiče, že si přivedeš nevěstu z Indonésie?
Dušan: Pozval jsem rodiče do hospody a řekl jim, že si s nimi potřebuju promluvit. Mámě jsem koupil tři skleničky vína, abych ji trochu nalomil. Můj otec je bohužel abstinent, takže jeho kofola takové účinky neměla. Původně jsem neplánoval hned svatbu, chtěl jsem jet za Sandrou na Vánoce. Ale naši mi řekli, že mě chtějí na svátky doma, protože loni jsem byl v Indonésii. A tak jsem změnil strategii a oznámil jim, že přivezu Sandru sem. Na to mi řekli, že s tím nemají problém. A když maminka dopila třetí skleničku, zeptal jsem se jí: je ti ale jasné, že to znamená, že si ji vezmu? Sandra by dostala víza maximálně na tři měsíce a já chtěl, aby mohla zůstat déle. Máma se mě nejdřív snažila přesvědčit, ať aspoň ještě půl roku počkám, ale tak za dva týdny už se se situací vyrovnala. Táta byl v klidu, on je pohodový týpek.
Sandra: Jeho rodiče jsou ke mně velice milí.
Mluví anglicky?
Dušan:
Ne. Ale máma se teď začala učit. Dokonce i má 71letá babička.
Sandra: A jeho máma mě okamžitě začala učit česky.
Je Sandra tvoje první přítelkyně?
Dušan: No, měl jsem před ní řadu přítelkyň, ale ne na chození. Jen tak na zábavu. Můj nejdelší vztah trval tři týdny.
Sandra: Takže jsem tvůj rekord!
Je Dušan tvůj první?
Sandra: Ne, před ním jsem měla vztah jeden a půl roku.
Dušan: Takže já tvůj rekord nejsem.
Sandra: Mmm ale vlastně ano, vždyť jsme spolu byli rok v Indonésii, pak půl roku odloučení, ale stále jsme patřili k sobě. Takže jsi taky můj rekord!
Tři svatby s jednou ženou
Kdo vám přišel na svatbu?
Dušan: Mí kamarádi ze školy, můj bratr a jeho snoubenka. Rodiče ne, protože to byla jen taková rychlovka.
Jak se tvoje rodina, Sandro, smířila s tím, že ti nepůjdou na svatbu?
Sandra: Oni to chápou.
Dušan: Navíc jsme jim slíbili, že uděláme svatbu i v Indonésii. Ta svatba, co jsme měli před měsícem, byla jenom rychlá záležitost, především kvůli papírům. Později, až dokončím školu, budeme mít ještě jednu pořádnou u mých rodičů v Chropyni. Našetřili mi na ni peníze, ale já je nechtěl utratit za tuhle narychlo zorganizovanou svatbu, na kterou se spousta mých přátel nemohla dostavit. Navíc jsme měli domluvený termín na sedmnáctého, ale najednou to úřad změnil už na desátého.
Sandra: (smích) Budeme mít tři svatby!
Dušan: A doufám, že si pokaždé budu brát tu stejnou ženskou!
Jak jste prožili svatební obřad?
Sandra
: Byla jsem hodně nervózní. Skoro jsem nemohla dýchat.
Dušan: Já normálně.
Sandra: Hohó, byl jsi nervózní! Řekni, jak to bylo s prstýnky!
Dušan: Jen jsem to nějak pomotal s prstýnky a polibkem. Matrikářka řekla: Nyní si vyměňte prstýnky a ženich políbí nevěstu. A já jsem ji začal hned líbat. A ona mi šeptala: Nejdřív prstýnky! Já už jsem se prostě chtěl líbat.
Sandra: Nojo, byl jsi pěkně nervózní.
Dušan: Nene, já se bál, že Sandra bude nervózní, tak jsem ji celý obřad držel za ruku a hladil ji, ale ona z toho usoudila, že já jsem nervózní.
Sandra: Ale mně se to líbilo, jak mě hladil! Bála jsem se, když jsem říkala "ano".
Řekla jsi ano česky?
Dušan: Všechno bylo sice překládáno do indonéštiny, ale nevyznělo by hezky, kdyby Sandra řekla indonésky "ya" a překladatelka by za ni řekla "ano".
Sandra: Takže jsem řekla sama rovnou ano.
A jak se teď cítíte jako manželé? Změnilo se něco?
Dušan: Teď musí poslouchat! (smích)
Sandra: Nojo, on je fakt přísný! Ale v dobrých věcech. Třeba mi brání, abych kouřila.
Dušan: Jsem přísný v otázce jejího kouření a studia češtiny. Třikrát týdně jí připravím písemku. Vysvětluju jí novou gramatiku, slovíčka a ona se to pak musí doma naučit, zatímco jsem na přednáškách. Poslední test udělala na tři jedničky.
Sandra: První byl ale za tři, tři a dva.
Dušan: A taky bývám přísný kvůli oblečení. Ona se nechce pořádně oblíkat! Pak bude nemocná.
Nadějné vyhlídky
Jak teď vlastně žijete?
Dušan: V pokojíku v hostelu. Příští týden bych snad měl dostat jednu dobrou práci na částečný úvazek. Pokud to nevyjde, musím si najít brigádu. Žijeme teď jen z mých peněz Ale doufáme, že se Sandře brzy podaří najít práci.
Co plánujete dál?
Dušan: Dostal jsem od září pětiměsíční stipendium na univerzitě v Dublinu. Chystáme se tam, ale vše záleží, jestli se nám pro Sandru podaří sehnat pracovní vízum. Pokud je nezíská, nemůžeme si dovolit tam jet. Jako moje manželka má nárok dostat turistická víza, aby mě mohla doprovázet, jenže to by nesměla pracovat. Já ale nemůžu studovat a zároveň živit dva lidi najednou.
Chcete mít děti?
Dušan
: Později, později. Až dokončím školu. Kdybych měl práci a příjem, klidně bych chtěl děti teď. Ale se školou budeme je mít tak za čtyři roky.
Sandra: To už mi bude třicet.
Kolik dětí chcete?
Dušan: Ty Sandro?
Sandra: Čtyři.
Dušan: Já chci dvě nebo tři. Tři jsou maximum.
Budete je učit oba vaše rodné jazyky?
Dušan:
Já na ně budu mluvit česky a Sandra indonésky.
Sandra: A někdo s nimi musí mluvit taky anglicky.
Sandro, je něco, co ti v Čechách opravdu chybí?
Dušan
: Hehe, já vím přesně!
Sandra: Baso! (vývar s masovými knedlíčky, pálivou omáčkou z čili papriček a s mladou cibulkou)
Dušan: Nikdy mi neřekne, že se jí stýská po rodině. Ale pořád slyším, jak jí chybí baso.
Sandra: Protože pro toto počasí je baso ideální. Nojo, indonéská strava mi tady fakt chybí.
Dušan: Ale na druhou stranu si Sandra ještě jedinkrát nestěžovala, že by jí tady něco nechutnalo.
Byl bys ochoten odejít se Sandrou žít do Indonésie?
Dušan: S tím nemám problém. Ale jen na pár let, tři čtyři roky. A pak bych se tam odstěhoval na důchod. (smích) Ale od teď až do smrti bych tam v jednom kuse žít nechtěl.
Sandra: Budeme tam odjíždět na zimu, ať máme pořád jen léto!
Autor: Bohdana Rambousková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama