Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Duben 2006

Neděle večer...

30. dubna 2006 v 19:27 Moje redakce
Neděle večer...
Jé zase už je neděle večer, no to se mi jen zdá. Zase začne kolotoč , ranní vstávání, rychle na autobus, rychle do práce, v práci honička, oběd (aspoň něco dobrého), pak z práce, do školky, doma honička , honem něco poklidit, kouknout po osmé na bednu , pak spát brzy (ale dřív než po desáté večer to nestihnu), a pak ráno zase po čtvrt na pět vstávat, rychle na autobus.....
Ach jo, ten život je věčný koloběh , kdy se to konečně zastaví , kdy se to zasekne a my si řeknem , můžem klidně sedět , ležet a nic nedělat. Myslím , že snad nikdy, život přece není jen o práci , o spěchu, úklidu , honičky , ale také může být příjemný. Například na procházce v lese , při návštěvě divadla, kina , výstavy nebo někdy i na návštěvě u kohokoliv, kdo věčně nespěchá... Ale nedá se nic dělat , tak je neděle večer.. Chceme jíst? Chceme bydlet, chceme žít? Tak makat , ale i práce může být příjemná, když nás baví a jsme v dobrém kolektivu. Tak si nesmíme pořád stěžovat si a chystat se do práce...ach jo:-(
Jéééé já jsem ale , no vždyť zítra je 1. máj a to máme volno.......
G370074.gifG370075.gifG370077.gifG370078.gifG370079.gif
Autor: Tany
Přeji všem krásný a příjemný
W010036.wmfW010047.wmfW010030.wmfW010045.wmfW010030.wmfW010039.wmf
W090020.wmfW090012.wmfW090002.wmfW090009.wmfW090038.wmf

5 nejvíc sexy věcí na ženě

30. dubna 2006 v 19:04
Nejpřitažlivější na ženách není oblečení ani lak na nehtech a dokonce ani účes. Nejsou to ani obrovská prsa, žena k tomu potřebuje prostě ještě něco. Ptáte se, co?
1.Poměr - první a nejdůležitější faktor přitažlivosti Lépe řečeno poměr boků a pasu. Nejvíce preferovaný je poměr 1:0,7 (spočítáte snadno, je to totožné jako 100 procent ku 70 procentům). Některým mužům ale připadají ženy s tímto poměrem příliš hubené (měla ho třeba hodně štíhlá modelka Twigi). Hodně přitažlivý je proto ještě poměr 1:0,8. Pokud máte více, rozhodně se kvůli tomu netrapte. Jistě vlastníte poklad ve formě krásných nohou nebo třeba zářivých očí.
2.Velmi obdivované je také ploché bříško To souvisí s objemem pasu. Plochým bříškem žena dokazuje, že není těhotná a tím pádem nepatří jinému. Muži nepohrdnou ani pevnými prsy a zadečkem. Právě kvůli stažení břicha a zpevnění ňader nosily ženy dříve korzety.
3.Neméně důležitý je i věk Ano, je to tak, i když to zní drsně. Výzkumy prokazují, že nejvíce atraktivní je žena ve věku od osmnácti do dvaadvaceti let. Jistěže jsou přitažlivé také mladší nebo starší ženy. Ovšem v mladistvém věku je žena prostě nejproduktivnější.
4.Chlapi mají rádi krásná ňadra Nejde ani tak o velikost jako spíše o tonus ňader, jejich tvar. Ten totiž souvisí s věkem a plodností ženy.
5.Každá z žen má svou vůni I když nevědomky, muži ženu cítí. Kromě potu totiž produkuje takzvané odoranty. Jde o vaginální sekreci (u některých žen mohou být odoranty vylučovány také bradavkami). Provokují sexuální zájem mužů, je to cenné bohatství. S vůní ženy souvisí období ovulace. Právě v tomto období vydává žena toto libé aroma. V období fertility také vzniká nejvíce nevěr, protože ženy mívají roupy. Více než kdy jindy se krášlí, odhalují a chodí do společnosti.

Lukešovou potká štěstí - Místo v životě

30. dubna 2006 v 19:01

To bude loučení! Už dnes večer se naposledy setkáme s novinářem Kadlecem, místostarostkou Janatovou, rodinou Lukešových a dalšími hrdiny úspěšného seriálu Místo v životě.

Seriálu, který hned od začátku u diváků zabodoval a dostal se na vrchol sledovanosti. A Nedělní Blesk už ví, co se stane v posledním třináctém díle nazvaném Rozhodnutí.
Seriál Místo v životě, který volně navazoval na první řadu seriálu o obyvatelích satelitního městečka Místo nahoře se stal jedním z nejoblíbenějších v poslední době.
Můžou za to nejen zajímavé a mnohdy dojemné lidské příběhy, ale hlavně skvělé herecké výkony hlavních hrdinů. Diváci se zájmem sledovali, jak se Martina Lukešová (Bára Seidlová) a Honza Kadlec (Ondřej Vetchý) vyrovnají s rozpadem svého vztahu, kterému smrtelnou ránu udeřil Martinin potrat.
Byli svědky řešení Kadlecových případů, často spojených s obyvateli města. Soucítili s Lenkou Rokytovou (Petra Jungmanová), když zjistila, že její muž Václav (Tomáš Hanák) má nemanželské dítě a fandili místostarostce Janatové (Anna Šišková), zničené bolestivým a dlouhým rozvodem se svým mužem advokátem, která se sblížila s Kadlecem právě díky jeho kauzám.
A jak vše skončí? Nedělní Blesk už teď může netrpělivému divákovi prozradit alespoň část z posledního dílu. Nejvíce radosti prožije Věra Lukešová v podání excelentní Simony Stašové. Po mnoha nesnázích, které v seriálu prožila, ji konečně potká štěstí!
Její vysněný krámek s bylinkami, který si pronajala v centru Žďáru, bude slavit úspěchy a paní Lukešová vydělá na svém umění velké jmění. Konečně tak stoupne v očích svého muže, který zatím její zájem o bylinkaření považoval spíše za vyplňování volného času.
Po zkrachovalém vztahu s o dosti mladší Martinou se život obrátí k lepšímu i novináři Kadlecovi. Zůstane se svou novou láskou, místostarostkou Petrou Janatovou a navíc udělá radost i svému otci (Luděk Munzar), který se konečně dočká vnoučat v podobě Petřiných dětí.
Kadlecovi se zároveň podaří dořešit i jeho velký případ odhalení korupce, do kterého je kromě starosty města angažován i novinářův dlouholetý kamarád, místní policista Daniel Šrédr (Bohumil Klepl). A Martina Lukešová? Ta si užívá svůj pobyt v
Anglii se svým novým přítelem Milanem Rokytou a v závěrečném díle se sní už nesetkáme.
Zda se seriál dočká i další řady, je prozatím ve hvězdách. "V současné době je to předčasná otázka. O případném pokračování zatím není rozhodnuto," řekla Nedělnímu Blesku tisková mluvčí Novy Veronika Šmítková.

Máj - K.H. Mácha

30. dubna 2006 v 13:06 | K.H.Mácha |  Moje redakce

1
Byl pozdní večer - první máj - G360062.gif
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh objímal je kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se - milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí -
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář -
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá -
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. -
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou -
v čas lásky - láskou každý tvor.
Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. -
Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
"On nejde - již se nevrátí! -
Svedenou žel tu zachvátí!"
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.
Viz, mihla se u skály kraje;
daleko přes ní nahnuté
větýrek bílým šatem vlaje.
Oko má v dálku napnuté. -
Teď slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vodě hvězda s hvězdou hraje.
Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle -
kde jezero se v hory níží -
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.
Štíhlé se veslo v modru koupá,
a dlouhé pruhy kolem tvoří.
Těm zlaté růže, jenž při doubí
tam na horách po nebi hoří,
růžovým zlatem čela broubí.
"Rychlý to člůnek! blíž a blíže!
To on, to on! Ty péra, kvítí,
klobouk, oko, jenž pod ním svítí,
ten plášť!" Již člůn pod skalou víže.
Vzhůru po skále lehký krok
uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváře bledé
za dub je skryta. - Vstříc mu běží,
zaplesá - běží - dlouhý skok -
již plavci, již na prsou leží -
"Ha! Běda mi!" Vtom lůny zář
jí známou osvítila tvář;
hrůzou se krev jí v žilách staví.
"Kde Vilém můj?"
"Viz," plavec k ní
tichými slovy šepce praví:
"Tam při jezeru vížka ční
nad stromů noc; její bílý stín
hlubokoť ztopen v jezera klín;
však hluoběji ještě u vodu vryt
je z mala okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že příští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
se dozvěděl; on svůdce tvého
vraždě zavraždil otce svého!
Msta v patách kráčí jeho činu. -
Hanebně zemře. - Poklid mu dán,
až tváře, jenž co růže květou,
zbledlé nad kolem obdrží stán,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
Tak skoná strašný lesů pán! -
Za hanbu jeho, za vinu svou
měj hanbu světa, měj kletbu mou!"
Obrátí se. - Utichl hlas -
Po skále slezl za krátký čas,
při skále člůn svůj najde.
Ten rychle letí, co čápa let,
menší a menší, až co lílie květ
mezi horami po vodě zajde.
Tiché jsou vlny, temný vod klín,
vše lazurným se pláštěm krylo;
nad vodou se bílých skví šatů stín,
a krajina kolem šepce: "Jarmilo!"
V hlubinách vody: "Jarmilo! Jarmilo!!"
Je pozdní večer první máj -
večerní máj - je lásky čas.
Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:
"Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

2
Klesla hvězda s nebes výše, G290120.gif
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskonečné říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
"Kdy dopadne konce svého?"
Nikdy - nikde - žádný cíl.
Kol bílé věže větry hrají,
při níž si vlnky šepotají.
Na bílé zdě stříbrnou zář
rozlila bledá lůny tvář;
však hluboko u věži je temno pouhé;
neb jasna měsíce světlá moc
uzounkým oknem u sklepení dlouhé
proletší se změní v pološerou noc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noční. Z venku větru vání
přelétá zvražděných vězňů co lkání,
vlasami vězně pohrává.
Ten na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá;
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.
"Hluboká noc! ty rouškou svou
teď přikrýváš dědinu mou,
a ona truchlí pro mě! -
Že truchlí? - pro mě? pouhý sen!
Ta dávno neví o mně.
Sotvaže zítra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebně jsem odpraven,
a ona - jak v můj první den -
vesele, jasně vzplane."
Umlknul; po sklepení jen,
jenž nad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozlíhá;
až - jakby hrůzou přimrazen -
na konci síně dlouhé
usne v temnotě pouhé.
Hluboké ticho té temnosti
zpět vábí časy pominulé,
a vězeň ve svých snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To vzpomnění mladistvých let
mladistvé sny vábilo zpět;
a vězně oko slzy lilo,
srdce se v citech potopilo; -
marná to touha v zašlý svět.
Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam - zdá se mu - si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán,
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: "Strašný lesů pán!"
Až poslez láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den.
Teď na kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
v hloub myšlenek zabírá;
po měsíce tváři jak mračna jdou,
zahalil vězeň v ně duši svou,
myšlenka myšlenkou umírá.
"Sok - otec můj! Vrah - jeho syn,
on svůdce dívky mojí! -
Neznámý mně. - Strašný můj čin
pronesl pomstu dvojí
Proč rukou jeho vyvržen
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! - V života sen
byl jsem já snad jen vyváben,
bych ztrestal jeho vinu?
A jestliže jsem vůli svou
nejednal tak, proč smrtí zlou
časně i věčně hynu?
Časně i věčně? - věčně - čas -"
Hrůzou umírá vězně hlas
obražený od temných stěn;
hluboké noci němý stín
daleké kobky zajme klín,
a paměť vězně nový sen.
"Ach - ona, ona! Anjel můj!
Proč klesla dřív, než jsem ji znal?
Proč otec můj? - Proč svůdce tvůj?
Má kletba -" Léč hluboký žal
umoří slova. Kvapně vstal;
nocí řinčí řetězů hřmot
a z mala okna vězně zrak
zalétá ven za hluky vod. -
Ouplný měsíc přikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvězdy v noci klín;
i po jezeru hvězdný svit,
co ztracené světlo se míhá.
Zrak vězně tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.
"Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!
Jak světlo - stín se střídá!
Ach - zítra již můj mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál - dál se rozestírá:
tak - " Sklesl vězeň, sklesl zrak,
řetězů řinčí hřmot, a pak
u tichu vše umírá.
Již od hor k horám mraku stín -
ohromna ptáka peruť dlouhá -
daleké noci přikryl klín,
a šírou dálkou tma je pouhá.
Slyš! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noční čas
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noční dálka dřímá.
Vězeň zapomněl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
"Jak milý život sladký hlas
v krajinu noční vdechne;
než zítřejší - ach - mine čas,
tu ucho mě ach nikdy zas
těch zvuků nedoslechne!"
Zpět sklesne vězeň - řetěz hluk
kobkou se rozestírá; - -
hluboké ticho. - V hloubi muk
se opět srdce svírá,
a dálné trouby sladký zvuk
co jemný pláč umírá. - - -
"Budoucí čas?! - Zítřejší den?! -
Co přes něj dál, pouhý to sen,
či spaní je bez snění?
Snad spaní je i život ten,
jenž žiji teď; a příští den
jen v jiný sen je změní?
Či po čem tady toužil jsem,
a co neměla šírá zem,
zítřejší den mi zjeví?
Kdo ví? - Ach žádný neví -"
A opět mlčí. Tichá noc
kol kolem vše přikrývá.
Zhasla měsíce světlá moc,
i hvězdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.
Umlkl vítr, vody hluk,
usnul i líbý trouby zvuk,
a u vězení síni dlouhé
je mrtvé ticho, temno pouhé.
"Hluboká noc - temná je noc! -
Temnější mně nastává - - -
Pryč, myšlenko!!" - A citu moc
myšlenku překonává.
Hluboké ticho. - Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas,
zní - hyne - zní a hyne -
zní - hyne - zní a hyne zas.
"Jak dlouhá noc - jak dlouhá noc -
však delší mně nastává. - - -
Pryč, myšlenko!" - A hrůzy moc
myšlenku překonává. -
Hluboké ticho. - Kapky hlas
svým pádem opět měří čas.
"Temnější noc! - - - Zde v noční klín
ba lůny zář, ba hvězdný kmit
se vloudí - - tam - je pustý stín,
tam žádný - žádný - žádný svit,
pouhá jen tma přebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl -
vše bez konce - tam není chvíl,
nemine noc, nevstane den,
tam času neubývá. -
Tam žádný - žádný - žádný cíl -
bez konce dál - bez konce jen
se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé - nade mnou,
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. -
Bez konce ticho - žádný hlas -
bez konce místo - noc - i čas - - -
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se 'nic' nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden. - - -"
Vězeň i hlas omdlívá.
A lehounce si vlnky hrají
jezerní dálkou pode věží,
s nimi si vlnky šepotají,
vězně uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.
Strážného vzbudil strašný hřmot,
jejž řetězů činí padání;
se světlem vstoupil. - Lehký chod
nevzbudil vězně z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vzdy bledší - bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
Leč nepohnutý vězně zrak -
jak by jej ještě halil mrak -
zdá se, že nic nezírá;
ač strážce lampy rudá zář
ubledlou mu polila tvář,
a tma již prchla čírá.
On za kamenný složen stůl
hlavu o ruce opírá,
polou sedě a kleče půl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapnýť jeho sen i zlý.
"Duch můj - duch můj - a duše má!"
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených ust plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas -
jakž byla vyšla - hynou.
Přistoupí strážce, a lampy zář
před samou vězně vstoupí tvář.
Obličej vězně - strašný zjev -
oko spočívá nehnuté
jak v neskonečnost napnuté, -
po tváři slzy - pot a krev;
v ustech spí šepot - tichý zpěv.
Tu k ustům vězně ucho své
přiklonil správce bázlivé;
a jak by lehký větřík vál,
vězeň svou pověst šepce dál.
A strážný vzdy se níž a níž
ku vězni kloní - blíž a blíž,
až ucho s usty vězně spojí.
ten šepce tíše - tíš a tíš,
až zmlkne - jak by pevně spal.
Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal. -
Dlouho tak stojí přimrazen,
až sebrav sílu kvapně vstal,
a rychlým krokem spěchá ven.
On sice - dokud ještě žil -
co slyšel, nikdy nezjevil,
než navzdy bledé jeho líce
neusmály se nikdy více.
Za strážným opět temný stín
zahalil dlouhé síně klín;
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opět měřil čas.
A vězeň na kamenný stůl
složený - klečí - sedí půl.
Obličej jeho - strašný zjev -
oko spočívá nehnuté,
jak v neskonečnost napnuté,
po tváři slzy - pot - a krev.
A ustavičně kapky hlas
svým pádem měří čas.
A kapky - vod i větrů zpěv
vězňovi blízký hlásá skon,
jenž myšlenkami omdlívá. -
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním půlnoc bije zvon.
G360104.gif
Autor: K.H.Mácha

Kojící matka a zaměstnání

30. dubna 2006 v 12:55
Kojící matka a zaměstnání Kojící matka má podle zákona vyhrazený placený čas na to, aby dítě nakojila nebo aby odsála mléko, takže může plně využít výhod dlouhodobého kojení. S dnešními odsávačkami je navíc velmi snadné získat během krátké pracovní přestávky mléko, pokud se s děťátkem "nedomluvíte" na tom, že nastal čas krmení.

Varovné signály – nemávejte rukou!

30. dubna 2006 v 12:52
Varovné signály – nemávejte rukou!
Jaké prostředky využíváme k tomu, abychom zaujaly objekt našeho zájmu? A naopak, jak se nás snaží získat on? Někdy je těžké rozpoznat, zda dotyčná osoba projevuje náklonnost nebo to jsou jen naše představy...

Jaké vlastníte zvíře?

30. dubna 2006 v 12:50 Galerie
G070007.gifG070132.gifG070131.gifG140012.gifG140089.gifG190025.gifG190007.gifG210009.gifG210036.gifG240141.gifG240151.gifG250018.gifG250003.gifG270053.gifG350065.gifG350071.gifG360018.gifG360063.gifG390005.gifG390044.gif
Máte rádi zvířata? A jaké vlastníte?
Já , když jsem byla malá měla jsem rybičky (dvě velká akvárka) , pak korelu, čtyři křečky. Teď mám už přes půl roku andulku, jmenuje se Pepík (jak jinak...), koupili jsme ji mému synovi, ale moc se ji mluvit nechce, tak nevím, jestli se ještě naučí...ale jinak jsem ráda, že ho máme hned máme doma veseleji.
A co vy? Napište mi. Tany

Na kolik let vypadáte? - test

30. dubna 2006 v 12:35 Testy
Určitě znáte ve svém okolí lidi, kterým by nikdo netipoval tolik let, kolik jim doopravdy je. Jak jste na tom vy? Vypadáte na svůj věk, nebo vám lidé odhadují jiné stáří? Působíte mladším dojmem, nebo se máte připravit na to, že vás začnou v tramvaji pouštět sednout?
G470078.gif nebo G470053.gif ?????

Aspiruje Tony na finále VV?

30. dubna 2006 v 12:27
Vracím se do Vily a všichni se mne bojte! - Zdroj: Online tým VV
Tony je dnes evidentně šťastný jako blecha. Prošel se do Duelu, vítězně se z něj vrátil, ve špalíru lidí se setkal s Renatou, která se na něj vrhla a zlíbala ho (jak štáb ospravedlní to, že jejich setkání nezabránil?), no a navíc tuší svoji velkou sílu, protože ze svého Duelu se Sanny viděl, kolik dostal hlasů a nyní viděl, jak na tom ve skutečnosti byl Kykolka. To v něm posiluje myšlenku, že jeho strategie je správná, takže do Vily se vrací totálně nabitý energií a silou a určitě má na dlouhou dobu od depresí pokoj. Pokuď teda nebude ve Vile opět nějaká nekuřácká kampaň.

Pavla Ptáčková z Ordinace: Nikdy nechtěla být herečkou

30. dubna 2006 v 12:25
Herečka Pavla Ptáčková se v seriálu Ordinace v růžové zahradě představí v roli veselé veterinářky Ivy, která poplete hlavu nejednomu muži
Herečka Pavla Ptáčková se v seriálu Ordinace v růžové zahradě představí v roli veselé veterinářky Ivy, která poplete hlavu nejednomu muži
Pavla se na Nově po boku Romana Zacha objeví už ve druhém seriálu Herečka Pavla Ptáčková se v seriálu Ordinace v růžové zahradě představí v roli veselé veterinářky Ivy, která poplete hlavu nejednomu muži
Klikněte na fotografii pro její zvětšení
Herečka Pavla Ptáčková (27) brzy dostane v seriálu Ordinace v růžové zahradě větší prostor. Bude stejně oblíbená jako její kolega z Redakce Roman Zach?
V půlce března pomohl doktor Šebek hezké blondýnce zvládnout těžký motocykl, o měsíc později pomohla zase ona jemu, alkoholem posilněnému, správně nastoupit do taxíku. Jmenuje se Iva Brázdová a je to mladá, veselá, upřímná holka, povoláním veterinářka a v seriálu Ordinace v růžové zahradě se s ní budeme nyní setkávat stále častěji.
Ivu Brázdovou hraje Pavla Ptáčková, kterou jsme v minulých dvou letech vídali na obrazovkách televize Nova coby představitelku fotografky Kláry v úspěšném seriálu Redakce.

Koně a kocouři

Pro roli veterinářky má Pavla Ptáčková všechny předpoklady: odjakživa miluje zvířata, doma má dva kocoury a v břeclavských stájích u svého strýčka si užívá jízdu na koni.
"V osmnácti jsem točila pohádku, kde jsem musela na koni jezdit, a od té doby mi to zůstalo. Ona to vlastně byla vždycky má obrovská touha a ta se mi splnila. Už jako dítě jsem s obdivem sledovala Libušku Šafránkovou, jak se prohání na Juráškovi."
Co se týká kocourů, jmenují se Moris a Sebastian. Dostala je od kamarádky, která, když jim byl rok, zjistila, že se s takovými obry do jednoho malinkého pokojíčku na ubytovně nevejde. A tak se jich Pavla ujala.
"Mají egyptskou maminku, která se spustila s obyčejným kocourem, takže Moris je mourovatý a Sebi je celá máma."

Nadšená řidička

Zatímco veterinářka Iva jezdí na motorce, její představitelka Pavla to na motocyklu nikdy nezkoušela, protože se bála. Zato ale jezdí autem; často a ráda.
"Řízení mě moc baví. Z Brna do Prahy jezdím na natáčení sama vlastním autem. A to, i když mám večer představení a v sedm hodin ráno už musím sedět v maskérně. Stejně tak ráda si ale sednu i na kolo a vyrazím do přírody."

Roman

S Romanem Zachem se Pavla Ptáčková zná z natáčení Redakce.
"Romana mám moc ráda, těšila jsem se na něj. Na rozdíl od seriálu Redakce tady nastupuju do ,rozjetého vlaku', mezi lidi, kteří si už vytvořili pevnou partu se zaběhnutým způsobem práce. Doufám, že díky Romanovi to budu mít jednodušší."
Na otázku, zda se nebojí případných erotických scén, které by mohly scenáristky do seriálu dopsat, Pavla Ptáčková tvrdí, že ne. Choulostivé scény se prý natáčet nestydí, bere to jako práci, daleko stydlivější je podle svých slov v normálním životě.

Divadlo a televize

Pavla Ptáčková herečkou nikdy být nechtěla.
"Byla jsem uzavřená a nemluvná, ostatních dětí jsem se trochu bála. Občas jsem sice recitovala básničky, ale tehdy jsem měla problémy s vyslovováním některých hlásek, takže úplně poslední, co by mě napadlo, je být herečkou. Ale věnovala jsem se závodně tanci a díky tomu jsem se v šestnácti letech dostala do muzikálu West Side Story."
Tam si mladé tanečnice všiml režisér Zdeněk Černín a zkusil to s ní. Hned od začátku dostala příležitost učit se na takových rolích, jako je Desdemona v Othellovi nebo Anna Dambyová v Keanovi IV.
Na premiéru Othella Pavla "ráda" vzpomíná: "Měla jsem tak příšernou trému, že hned po čtvrt hodině jsem zapomněla text. Nápovědka napovídala tak zuřivě, že text slyšeli i moji rodiče v desáté řadě, ale já se vůbec nemohla chytnout. A tak jsem nechala verš veršem a jen se mile usmívala."
Maturitu si Pavla Ptáčková udělala, ale na žádnou hereckou školu už nikdy nešla. Nejvyšší školou jí byla prkna Městského divadla v Brně.
"Nemyslím si o sobě, že jsem úžasná, ale podle mě je prvořadá praxe, školy vás nezachrání." Pavlinou nejnovější rolí je Alžběta Anglická v Marii Stuartovně, v níž se na jevišti sešla s Jitkou Čvančarovou, pohlednou sestřičkou Markétou Foltýnovou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Rodina

"U nás neměl nikdo s divadlem nic společného. Tatínek je přes počítače, maminka je zdravotní sestra a ve zdravotnictví pracuje i moje sestra (druhá je právnička). Zkušenosti těch dvou by se mi za normálních okolností mohly v Ordinaci hodit, ale hraju veterinářku... Jinak je celá rodina úplně normální a to, že se občas objevím na obrazovce, je nechává v klidu."
A jak to Pavla dokázala, že nemá brněnský akcent?
"Je to vcelku lehké, když máte trošičku hudebně vyvinutý sluch. Kdyby mě ale někdo slyšel, jak mluvím doma! Jenom překročím práh domu, kde bydlí moje babička, která zkracuje a užívá všechna charakteristická slova jako nejsu, chcu a mě oslovuje Pavlico, hned se přidám. Vrátit se zase zpět k normálu mi ale nedělá potíže." (jc)

Den Trifidů - VV

30. dubna 2006 v 12:23
pavel se zhroutil
Dnešní ráno začalo velmi neobvykle - Boss Pluto ještě před budíčkem vstal a začal všem rozdávat šátky, které si museli převázat přes oči. Z reproduktorů na ně promluvil čísi mužský hlas: "Dnes v noci ve stratosféře vybuchla jaderná zbraň a většina pozemšťanů oslepla.
Současně se nebývale zvýšila aktivita Ttrifidů rostlin, které jsou schopny svým žahadlem zabíjet lidi až na třímetrovou vzdálenost. Trifidi začali pořádat lov na všechny nevidoucí a živit se jejich masem.
Část vidoucích se sešla a společně vypracovala plán na záchranu zbytku lidstva. Vybrali ostrov bez Trifidů a rozhodli se, že každý dopraví na ostrov skupinu osleplých.
Cesta vede územím plným překážek a vraždících Trifidů. Rostliny jsou schopny se mezi sebou dorozumívat a zdá se, že dokáží slyšet. Celá skupina je nucena spolupracovat a napnout všechny duševní i fyzické síly. Nikdo nesmí mluvit ani vydávat žádné zvuky. Všichni nevidoucí jsou odkázáni na pomoc průvodce, který jediný vidí.
Kdo projde rychle a bezpečně, přežije..."

Internetová aukce VV startuje v neděli

30. dubna 2006 v 12:22
Už tuto neděli během vysílání Rekapitulace VyVolených odstartuje internetová aukce o atraktivní věci VyVolených. Aukce bude probíhat do čtvrtečního večera na internetových stránkách VyVolených www.vyvoleni.centrum.cz. Výtěžek aukce bude věnován Nadačnímu fondu Kapka Naděje.
Praha, 27. dubna 2006: Už tuto neděli 30. dubna odstartuje Vlasta Korec během vysílání Rekapitulace VyVolených internetovou aukci o věci spojené se životem VyVolených. Zájemci a fanoušci VyVolených budou až do čtvrtka 4. května do 22.00 hodin bojovat o celkem 10 atraktivních věcí. Symbolická vyvolávací cena startuje u všech položek na 15 korunách. Aukce bude probíhat ve spolupráci s internetovou aukční síní Aukro.cz. Olda Bajer z portálu Centrum.cz k připravované aukci říká: "Fanoušci VyVolených mají zase unikátní šanci pro sebe získat věci VyVolených. Díky internetu a moderním technologiím se můžou kdykoli z pohodlí domova zapojit do aukce. Výtěžek aukce předáme během sobotního přímého přenosu Vendule Svobodové."
Co se bude dražit? Do aukce bylo vybráno celkem 10 atraktivních věcí, které jsou osobními věcmi VyVolených, nebo které vytvořili během svého pobytu ve Vile. Vyvolávací cena všech položek je symbolických 15 Kč.
Konkrétně se v budou v dražbě nabízet:
1. Abstraktní obraz - autoři VyVolení
2. Jedna osobní věc od všech VyVolených
3. VV kolekce léto 2006 - letní oblečení z dílny VyVolených
4. Totemec VyVolených
5. Večeře s VyVolenými
6. Galerie fotografií "Sedm hříchů" VyVolených
7. Rádio ze skládky VyVolených
8. Černobílé portréty VyVolených
9. VV PopArt
10. Yachta VV edition

Z Duelu odešel poražen Kykolka

30. dubna 2006 v 12:20
Logo VV2Kykolka
V pořadí již osmém Duelu se utkali o další setrvání ve Vile Tony, Kykolka a Pity. Pity tentokrát přišel oblečený jako muž a odhodil tak image Dagmar.
A možná právě proto poslali Pityho diváci zpět do Vily. Ten sice nepatrně, ale nakonec důležitě zvítězil nad Kykolkou, když získal od diváků 38 742 hlasů. Kykolkovi opravdu stačilo málo a mohl se do Vily vrátit právě on. Od diváků získal 29 082 hlasů. Jediný Tony od začátku suverénně vedl a svůj náskok udržel až do konce. Diváci poslali Tonymu 62 355 hlasů.
Kykolka ale podle svých slov byl " na pohodu ", nicméně v závěrečném rozhovoru s Terezou měl slzy na krajíčku.
Jelikož nás příští týden nečeká Zúčtování, Výzva ani Duel, nebude tentokrát Kykolka udělovat nikomu imunitu.
Jméno: Jan Mikulecký
Věk: 26 let
Povolání: číšník
Bydliště: Benešov
Záliby: sport, sex, rybaření, muzika
Znamení zvěrokruhu: Blíženci
Co od soutěže očekáváte:
stres a radost
Na co se těšíte:
na Terezku
Co uděláte s výhrou:
užiju si ji na maximum
Bojíte se něčeho, co Vás ve Vile čeká:
ne
Životní postoje:
žít naplno!

Šedesátník Karel Gott má třetí dceru

30. dubna 2006 v 9:09
Karel Gott a jeho přítelkyně Ivana Macháčková Zvětšit obrázek
Šestašedesátiletý zpěvák Karel Gott má třetí dceru. Jeho přítelkyně Ivana Macháčková mu v neděli ráno porodila holčičku. Jmenuje se Charlotte Ella Gottová.
30.4. 2006 08:42
Charlotta vážila při narození 3,28 kilogramu a měřila 51 centimetrů. Třicetiletá maminka i dcera jsou podle agentur v pořádku.
Šestašedesátiletý zpěvák má z předchozích vztahů dvě dospělé dcery - Dominiku a Lucii. Ženatý však šestašedesátiletý zpěvák nebyl ani jednou.
Několikanásobný Zlatý a Český slavík se drží na špici pop-music téměř půl století. Vyučil se elektromontérem v ČKD v Praze-Vysočanech. Po amatérských začátcích v kavárnách Alfa a Vltava začal v roce 1959 zpívat s orchestrem Karla Krautgartnera. Rok nato byl přijat na Státní konzervatoř v Praze, kde vystudoval operní zpěv. Gott má na svém kontě téměř 150 dlouhohrajících zvukových nosičů. Také rád maluje. Při jeho prodejní výstavě v květnu 1999 v Praze byl například obraz Obdiv a závist prodán za 1,4 milionu korun.

Rošťák Martin z Ordinace: Propadl hazardu?

29. dubna 2006 v 19:45
V seriálovém hitu Ordinace v růžové zahradě hraje Oliver Cox sympatického rošťáka Martina.
Také kvůli němu se jeho rodiče v podání Lindy Rybové a Davida Prachaře dali opět dohromady. Jaký je Martin ve skutečnosti?
Ordinace je tvým hereckým debutem. Nebál ses?
Už v pěti letech mě rodiče "odložili do dramaťáku," aby měli klid, takže nějaké zkušenosti s hraním jsem měl. I když je obrovský rozdíl mezi školním představením a natáčením seriálu se známými herci... Sice na trému moc netrpím, ale malá dušička ve mně přece jen trochu byla. Naštěstí patřím k typům, co se rychle přizpůsobí, v čemž mi pomáhá ukecanost, která se ovšem ne všem líbí - například některým učitelkám...
Myslíš, že ti k roli pomohlo exotické jméno?
Exotické? V Anglii je běžné. (smích) Můj otec je Angličan, občas tam za ním jezdím. Při získání role určitě více zapracovala náhoda. Byl jsem ve správný čas na správném místě.
Kromě filmového hraní také umíš na flétnu. Proč jsi nešel na konzervatoř?
A co bych tam dělal? Abych za pět let zjistil, že se k tomu vlastně nehodím? Mohl jsem jít i na osmiletý gympl, ale nad ním zase vyhrála pohodlnost. Základku mám u nosu, a tam bych musel dojíždět. Navíc tady mám kamarády, který mě berou a já beru je.
Hodně dětských hvězd, třeba Karel Smyzcek, Filip Renč či Jiří Strach, dali před herectvím přednost režii, neuvažuješ někdy i o tom?
Ani omylem. Nemám organizační talent a neumím ani poroučet, což oboje režisér umět musí. Navíc nejsem žádná dětská hvězda, maximálně tak pubertální. (smích).
Ale jsi populární, lidé tě poznávají, oslovují...
Spíš si na mě v metru ukazujou prstem. Když mě někdo osloví, většinou chce vědět, co bude v příštím díle seriálu, o čemž nemám pojem... S popularitou to není až tak horký. Na druhou stranu už nejsem anonymní jouda, tak si dávám pozor na svý chování.
Hrát v seriálu z lékařského prostředí může být ošidné. Když hrál kdysi Ladislav Chudík primáře Sovu v Nemocnici na kraji města, zastavovali ho lidé na ulici a chtěli, aby je operoval...
Jako že by za mnou chodily holky a chtěly ode mě vyšetřit? To by nebylo vůbec špatný! Zatím se bohužel žádná taková nenašla, mám smůlu. Ale stejně toho mám tolik, že na holky nemám čas.
No, máš toho opravdu hodně - natáčení, škola, flétna. Nemáš problémy s časem?
Čas má spíš problémy se mnou, někdy chodím pozdě. Stíhám hlavně díky tomu, že ve třídě dávám aspoň trochu pozor, abych se pak nemusel moc učit doma.
Takže koníčka asi žádného nemáš, co?
A to říká kdo? Jasně že mám! Hraju, stejně jako šest miliónů dalších lidí po celém světě, karetní hru Magic. Hrozně moc se těším na první květnovej víkend, kdy bude v Sazka Areně velký turnaj. Přijedou na něj nejlepší světoví hráči, on taky vítěz vyhraje sto tisíc doláčů. Díky "Ordinaci" mě pozvali, že si můžu zahrát v doprovodných, menších turnajích.

Potřebuje vaše dítě školku?

29. dubna 2006 v 15:28 Děti
Možná, že máte možnost zůstat se svým dítěte doma a uvažujete, co je pro něj lepší. Jestli mu bude prospěšnější mateřská školka, nebo péče a pozornost, kterou mu doma můžete dát sama. Zda ho školka naučí víc věcí, než mu můžete předat v soukromí domova. Přinášíme vám srovnání negativ a pozitiv, které navštěvování mateřské školky dětem přináší.
Proč ne
Je možné, že sama nemáte na mateřskou školku nejlepší vzpomínky; stádnost, učitelky, pro které je nejdůležitější vlastní klid a potlach na kafíčkem, přeplněné třídy a dril. Soukromí domova, v němž se svému dítěti můžete věnovat se proti tomu jeví jako ideální varianta. Na dítě jste sama, můžete mu věnovat svou plnou pozornost a například tempo výuky přizpůsobit jeho individuálním možnostem. Víte nejlépe, co vaše dítě zvládá a co potřebujete naopak dohnat, což je luxus, který si může dovolit jen málokterá učitelka závislá na potřebách několika dalších dětí.
Při vynechání školky navíc odpadají scény provázející odloučení, pláč a psychický nápor, který přechod dítěte do školky pro celou rodinu představuje. Doma nemusí dítě brzo vstávat a není nuceno spát přes poledne, kdy odpočívají ostatní děti, tudíž se berou ohledy na jeho přirozené biorytmy. Program mu doma můžete sestavit mnohem pestřejší a rozmanitější, než se dá udělat ve školce, kde je nutné brát ohled na potřeby ostatních dětí a v neposlední řadě respektovat i finanční limity.
Navíc existuje psychologický výzkum provedený v českých podmínkách, jehož výsledky naznačují, že děti, které prošly mateřskou školkou jsou sice vyspělejší v hygienických návycích a v dílčí informovanosti, ale při školní práci jsou méně soustředěné a pracují hůře na zadaných úkolech, než děti, které přicházejí přímo z rodin. V rámci objektivity je ale nutné dodat, že výzkum byl proveden v osmdesátých letech, takže situace ve školkách se za tu dobu už mohla změnit.
Proč ano
Ať už máte ke stádní výchově a kolektivním akcím sebevětší nedůvěru, nespornou výhodou školky je skutečnost, že naučí dítě disciplíně a dodržování řádu. Děti pak mají menší problém s přechodem do klasické školy, kde už o řádu nelze diskutovat a je nutné, aby zvládaly plnění úkolů a dokázaly odložit uspokojení svých momentálních tužeb na pozdější dobu. Psychologové upozorňují na skutečnost, že na dodržování pravidelného řádu a disciplíně dokáže důsledně den po dni trvat jen málokterý rodič. Pokud tedy hodláte svému potomkovi poskytnout domácí předškolní přípravu, předem si rozmyslete, za opravdu dokážete výt systematická.
Další skutečnosti, která mluví pro instituci mateřské školky, je přirozený vývoj dítěte. Kolem tří let začíná rozvoj tzv. tranzitivních citů, to znamená, že dítě začíná rozumět subjektivní povaze emocí, dokáže předpovídat emoční reakci druhých lidí a dokáže se do druhých vcítit (proto také psychologové udávají, že ideální věkový rozestup mezi sourozenci jsou tři až pět let; při menším věkovém intervalu se prvorozený těžko smiřuje s dalším "vetřelcem" do rodiny, při větším věkovém intervalu zase starší dítě vyrůstá jako jedináček). Se vstupem do školky si dítě tyto sociální city může procvičovat a rozvíjet v dětském kolektivu. Mimo jiné ho tak učíte sociální samostatnosti, protože i když ho vodíte denně na písek do dětského kolektivu, pořád je pod bedlivým mateřským dohledem a není motivováno řešit konfliktní situace.
S tím ostatně souvisí i psychický vývoj dítěte, který se odráží i na změně preferovaného typu hry. Zatímco přibližně do tří let dítě preferuje tzv. paralelní hru, což znamená, že si hraje vedle ostatních dětí na svém vlastním "projektu", od tří let se objevuje touha po společné a organizované hře. Při ní každý z účastníků přispívá svým vlastním dílem, každý má svou specifickou roli a učí se tak spolupráci. Právě spolupráce, týmovost a schopnost kompromisu jsou také kapitálem, který může dítěti poskytnout jen dětský kolektiv.
Věk kolem tří let je zkrátka v dětském vývoji zásadním způsobem zlomový. Dochází tady k bouřlivému rozvoji schopností a rysů, které byly doposavad nezřetelné. Z devadesátých let pochází psychologický výzkum provedený opět v našich podmínkách, který udává, že děti, které absolvovaly mateřskou školku se jeví jako sebevědomější, vyrovnanější, mají méně úzkostných a neurotických rysů a nejsou tak přecitlivělé na kritiku, jako děti, které přicházejí z domácností.
Je samozřejmé, že konečné rozhodnutí, jestli chcete své dítě dát, či nedat do mateřské školky závisí výhradně na vás. Dovolíme si jen ještě upozornit na opakující se výrok vývojových psychologů, že totiž dítě, které nemá vůbec žádnou zkušenost s mateřskou školkou samozřejmě není méněcenné nebo horší než ostatní děti, ale zatímco jesle by si samy děti rozhodně nevymyslely, školku ano.

Zlatá klec - 2. kapitola

29. dubna 2006 v 14:57 Má tvorba
Právě bylo 4,05 ráno a budík vyzvání a vyzvání, dokud ho nezaklapnu. Je právě středa , tedy polovina týdne a v práci na mě čeká plno práce. Mám napsat a vyplnit plno tabulek , udělat seznamy pracovníků, sepsat potřebné kancelářské potřeby a to ani nemyslí na kontrolování úkolů ředitele, vyřízení a zapsání pošty, apod. No prostě takový normální pracovní den. Ale jinak mám tu práci ráda. Baví mě, až na to vstávání...
Ještě musím před odchodem do práce vynést smetí , nachystat snídani pro celou rodinu a hurá na autobus. Ještě minutu a už by mi ujel. V práci jsem před šestou, akorát tak stihnu nachystat program ředitele na dnešní den. Samé schůzky a vyřizování. První schůzka je už v sedm ráno. Přijede jeden inženýr ohledně spolupráce s dodavatelskou firmou.
"Dobré ráno, paní Jano" zdraví mě ode dveří šéf, který zase přišel trochu později, což mně samozřejmě moc nevadí. "Dobré ráno" odpovím. "Na stole již máte nachystané podklady pro dnešní schůzky. První začne v sedm, pane řediteli." "Děkuji, mám tam i ten pozměněný ceník? Budeme ho potřebovat k tomu prvnímu jednání, je to moc důležitá schůzka a pan inženýr nemá rád nepřipravené materiály k jednání " zeptá se. "Ano máte ho hned nahoře" přikývnu.
Pak se ponořím do tabulek , které musím odevzdat hned po sedmé vedoucímu. Ani si pak nevšimnu, že ve dveřích stojí sympatický, vysoký , pěkně oblečený asi třicetiletý elegán, který na mě kouká a přitom se moc podezřele usmívá. Jak dlouho už tam stojí? A ten úsměv, jako kdybych už někde viděla..
"Dobrý den, přejete si?" prolomím ticho. "Ano , dobrý den, slečno , jsem Drahý , jdu k panu ředitelovi." odpoví zvláštně přislazeným hlasem. "Ano očekává vás, prosím jděte dál. A mohu vám ještě nabídnout kávu nebo čaj? " ptám se jako pokaždé, ale teď ani nevnímám obsah mých slov. "Prosím kávu, slečno, jste slečna, ne?" začne vyzvídat. "Běžte dál, kávu vám hned donesu" obcházím odpověď obklikou.
Jednání začalo a já v kuchyňce připravuji kávu. Nevím, ale nemůžu vymazat z mysli ten jeho pohled, ten jeho zvláštní úsměv, kde já ho už viděla? Klepou se mi ruce, doufám, že tu kávu nevyleji , jako tenkrát. Bylo zrovna představenstvo a já nosila zákusky , chlebíčky , kávu a minerálky. Byla jsem už tak naběhaná, že když mi upadl cukr z talířku , tak jsem ho instinktivně chtěla zvednout a přitom vylila předsedovi kávu rovnou do klína. To byla ale ostuda, ještě teď z toho hanbou červenám, když si na to jen vzpomenu. No jo každý si myslí, že asistentky roznášejí jen kávu a nic jiného nedělají. A pak když i tu kávu vyleji, to abych se pak šla někam zahrabat pod zem.
Odnesla jsem tu kávu a naštěstí bez pohromy a mohla pokračovat v práci. Koukám do počítače a nic nedělám. Koukám na čísla , ale nic mi neříkají, ach jo , nevím co to se mnou dneska je. Tak si jdu uvařit čaj, abych si trochu vyčistila hlavu od těch čísel. Ale už tu je vedoucí a ptá se po těch tabulkách, které podle něj měly být hotovy už před čtvrt hodinou. To se mi dlouho nestalo, abych svou práci nestihla včas odevzdat. Přislíbím odevzdání do patnácti minut a tak si tedy musím pospíšit.
Opravdu se znovu ponořím do práce a těsně před vytisknoutí tabulek návštěva odchází . "Nashledanou slečno, doufám, že se opět uvidíme" odchází "elegán Drahý" z mé kanceláře. "Nashledanou " odpovím prostě a dál se věnuji své práci. Tedy věnuji, spíše se snažím.
Pracujte, když vás sledují ty nejpronikavější modré oči, které jste kdy viděla. Když slyšíte svoje vlastní bušení srdce, které přehlušuje váš dech.
Když odešel, cítila jsem zvláštní stesk , ale zároveň i velkou úlevu, která se nedá popsat. Nebyla to radost ani smutek, tak něco mezi tím...

Jan Révai: „Pouta končí, co se mnou bude?!“

29. dubna 2006 v 14:47
Jen Révai lámal dívčí srdce v Renčově muzikálu Rebelové coby Šimon, ale nyní je známý hlavně jako padouch Krátký z Rodinných pout. Jenže Pouta brzy skončí, tak co bude dělat dál?
Herec Jan Révai (32), představitel padoušského inženýra Krátkého nepřiznává, že by si dělal s budoucností po skončení Rodinných pout nějaké starosti a odhaluje své odvážné plány: "Potěšilo mě, že se Prima rozhodla prodloužit druhou sérii Rodinných pout ještě o jednadvacet dílů, takže zůstanu padouchem až do konce léta. A pak prý bude definitivní konec. Ale stejně těch dohromady dvě stě čtyřicet dílů je úctyhodné číslo. Rozhodně neočekávám, že by scénáristky inženýra Krátkého změnily k lepšímu, ten už zůstane navždy podlým intrikánem. Lidé už mě zastavují na ulici, aby se zeptali, proč se v Rodinných poutech chovám tak hrozně, když jsem jinak takový sympaťák. Ale já svou budoucnost stejně nevidím ani v seriálech, ani v muzikálech, nýbrž v činohře. V Divadle pod Palmovkou mám teď jednu zvlášť krásnou roli, Tomyho v dramatu Skvrny na slunci. Jsem od začátku do konce na jevišti a hra má opravdu zajímavou myšlenku. Ale je to jen jedna ze třinácti rolí, taky mě moc těší, že na zájezdním představení Čtyři pokoje do zahrady hraju s Janou Brejchovou, což je pro mne čest," svěřuje se Jan Révai.
Připomeňme, že Pouta skončí na konci léta a to z několika důvodů: Jak seriál tak i scénáristky Kateřina a Jitka Bártů se již vyčerpaly a děj je nyní tvořen zoufale vyumělkovanými zápletkami. Druhá řada nikdy nepřekonala úspěch první série. A v neposlední řadě konkurenční Nova nasadila do stejného času Ordinaci v růžové zahradě, která postupně převzala vládu nad úterními a čtvrtečními večery i nad srdci divaček a postupem času se z ní stal jeden z nejsledovanější pořadů u nás. A to Pouta nikdy nebudou. Proto se Prima odhodlala k jedinému rozumnému kroku a oznámila konec dříve úspěšného seriálu.
Jenže v poutech hraje úctyhodný počet herců a pro mnohé z nich představují Rodinná pouta hlavní příjem. Navíc se jejich tváře objevovaly na obrazovce několikrát týdně a tím jim zaručili značnou popularitu. A s ní se nechce loučit žádný herec. To jsou dva důvody, proč se nikomu z Pout nechce a mnohým to může způsobit existenční starosti. Naopak druzí budou rádi, že si od nekonečného kolotoče natáčecích dní odpočinou.

Účinkování v televizním seriálu mělo pro Jana Révaie i další slunné stránky. Role inženýra Krátkého mu přinesla tolik peněz, že si loni na jaře koupil luxusní motorku. "Já vím, že je to tak trochu móda svištět si to krajinou na motorce, ale já z ní mám opravdu radost. A celou zimu jsem ji nemohl vytáhnout. Tak snad už přijde ta chvíle, kdy si na ní se svou přítelkyní někam vyrazím. Motorka i přítelkyně Daniela jsou ty loňské, na velké životní změny nebo svatbu pořád ještě nemám čas, ani pomyšlení," usmívá se Jan Révai.

Ordinace v růžové zahradě (68): Má Čížek jinou?

29. dubna 2006 v 14:45
Pavel je do Kamily znovu velice zamilovaný. Telefonuje jí do práce, Michal to registruje a vyčte Kamile soukromé hovory…
Čížek se nevrátí včas z procházky a Vendulka o něj má strach. Volá do nemocnice, o polední pauze se dokonce vypraví domů. Ukáže se, že Čížek byl v parku s jinou, což Vendulku pořádně naštve.

Ani Tereza to nemá se svým mužem Honzou jednoduché, dokonce tak moc, že mu vrazí facku.

To Michal naopak prožije hezké rande s Ivou a od té doby je v ordinaci příjemnější i na Kamilu.

V nemocnici přizná pacientka Drobná Gitě, že trpí roztroušenou sklerózou, ale že tolik chtěla dítě, že o tom nikoho neinformovala, aby jí těhotenství nezakázali. Gitě se zatmí před očima. Tak těžká diagnóza znamená neodhadnutelné komplikace.

Kamila otěhotní! Známe otce!

29. dubna 2006 v 14:43

Už víme, co se stane v ostře sledovaném seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Diváci, připravte se, protože tohle jste nečekali. Kamila (Linda Rybová) je těhotná! A kdo je šťastným otcem? Manžel Pavel (David Prachař), nebo milenec Michal (Roman Zach)?
Ví to vůbec sama nastávající matka? Nezmítá se oblíbená zdravotní sestřička v krutých pochybnostech?
Kamila se několik dní cítí nějak divně, pomoc pochopitelně nehledá u Michala, ale u laskavého doktora Čížka (Ladislav Potměšil). Právě on řekne sestřičce tu úžasnou novinu! Je těhotná, čeká dítě. Teď ale, s kým vlastně?
"Ne, Kamila si je naprosto jistá, čí dítě nosí pod srdcem," prozradil jeden z protagonistů seriálu. A dodává: "Další potomek jí konečně vyřeší její přetrvávající dilema, zda zvolila správně, když se vrátila k zákonitému manželovi."
Náhodná noc na zapřenou s Pavlem přinesla nečekané rozřešení a nejvíc se z toho asi raduje citlivý syn Martin (Oliver Cox). Rodina je zase pevně semknutá, jak si stále přál, a ještě navíc bude mít dalšího sourozence. Také rodiče Kamily si konečně oddychnou. Jejich dcera je konečně spokojená na sto padesát procent.
"Vím, že scenáristky si Kamilino těhotenství pečlivě připravovaly," říká jeden z herců seriálu. "Proto v jednom dílu tak zdůrazňovaly, že Kamila sice žije s Michalem, ale nespí s ním, zatímco s Pavlem spí, a nežije s ním."
Diváky navíc čekají nové romantické příhody, Váchovi jsou prostě dětmi Štěstěny...