Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Duben 2006

VyVolení: Kykolka je ve vile!

3. dubna 2006 v 5:48
Jan Mikulecký
Jan Mikulecký
Neděle 2.4. 2006, 22:30

Dnes proběhla Dovolba do vily reality show VyVolení a soutěžící se tedy "rozrostli" o dalšího člena.

Týdenní snažení zástupců Hanky, Antonína a Pavla skončilo.
VyVolení počtem sedmi "palců" zvolili, že mezi sebou chtějí Honzu Mikuleckého (26) alias Kykolku.
Kykolka se tedy stává právoplatným soutěžícím a bude bojovat o patnáctimiliónovou výhru s ostatními VyVolenými.


Místo v životě

2. dubna 2006 v 19:48



JAN KADLEC, novinář (Ondřej Vetchý)
Neohrožený novinář, který nerad prohrává a nechává kauzy nedořešené. Jeho až přílišná zaujatost prací mu ale kazí vztahy....
A to, i když se sám upřímně snaží.

MARTINA LUKEŠOVÁ, grafička na volné noze (Barbora Seidlová)
Sympatická dcera Lukešů, která hledá své místo v životě a postupně si uvědomuje, že je ještě mladá a měla by si víc užívat.




JAROSLAV LUKEŠ, vedoucí technik (Miroslav Táborský)
Otec od rodiny, kterého baví být mezi chlapy v provozu víc než sedět ve vrcholném managementu, a bojí si to přiznat.







VĚRA LUKEŠOVÁ, žena v domácnosti (Simona Stašová)
Maminka Martiny měla v předešlé sérii velké problémy s prášky. Nyní konečně pochopí, že se musí postavit na vlastní nohy, a překvapivě je to v oboru, kterému nedůvěřuje, v přírodním léčitelství.

PETRA JANATOVÁ, místostarostka Žďáru (Anna Šišková)
Petra je sebevědomá žena, kterou srazí na kolena
několik nečekaných situací - muž se s ní chce rozejít, chce jí vzít byt a navíc v práci má problémy se starostou. Najednou je na všechno sama. Ale nevzdá se a pomůže jí v tom nová láska.


VLADIMÍR JANATA, právník (Jan Hrušínský)
Advokát Janata je velmi nekompromisní a tvrdý chlapík, který ale míří příliš vysoko a zapomíná, že i on má svá slabá místa - ženy.


DANIEL ŠRÉDR, místní policista (Bohumil Klepl)
Lidový policista s dobrým srdcem, který se ale
zaplete s nesprávnými lidmi. Přesto se ukáže jako
Kadlecův dobrý přítel.

KADLEC SENIOR, otec Jana Kadlece (Luděk Munzar)
Tatínek Honzy Kadlece je vášnivý sběratel automobilových veteránů a skvělý rádce, který dokáže vždy v pravou chvíli svému synovi pomoci. I když s ním někdy nesouhlasí, vždy stojí na jeho straně a je pro něho velkou oporou.



VÁCLAV ROKYTA, podnikatel (Tomáš Hanák)
Velkému podnikateli Rokytovi se problémy jenom kupí. Má věřitele, kam se podívá. Aby to nebylo všechno, objeví se ještě tajemný anonym, který ho začne vydírat.

Martin se chtěl oběsit! A něco víc..

2. dubna 2006 v 18:54
Než žít s takovou fúrií, to se raději oběsím! - Zdroj: Prima TV
Jako z jednoho Bergmanova filmu vypadal čtvrteční den VyVolených. Totiž: pomlouvali jiné a hádali se mezi sebou jako staří manželé. V jednu chvíli to dokonce vypadalo i tak, že se jeden z nich oběsí. A nutno dodat, že k tomu měl opravdu pádný důvod. V páteční rekapitulaci jsme dále mohli vidět, proč Sanny nemá ráda Tonyho. A mohli jsme se podívat na to, jak vypadala situace před Výzvou a po ní. Spekulovalo se jako o život, a jako správný analytik a znalec Jakubovy duše se ukázal Tony. Chcete vědět, co si o Jakubovi myslí Tony? A proč se Martin věšel? Čtěte dále.

Známost ze zvyku

2. dubna 2006 v 18:49
Zvětšit obrázek ilustrační foto
Nikdo Vám přesně neřekne, jak dlouho byste měla s partnerem chodit, než si ho vezmete. Je to čistě individuální. Přesto psychologové tvrdí, že příliš dlouhá známost milostnému vztahu nesvědčí a může být při vstupu do manželství stejnou nevýhodou jako známost příliš krátká.
Abyste si vůbec byly schopny někoho vzít, musíte mít nejen chuť riskovat, ale být i v určité míře naivní. I když budete sebevíc přesvědčeni, že svého partnera dokonale znáte, nikdy dopředu přesně neodhadnete, co se z něj vyklube, až se vám narodí dítě či jak bude snášet stereotyp rodinného života.
Psychologové tvrdí, že nejpříznivější období pro svatbu je tehdy, kdy jsou partneři k sobě silně přitahováni, ale již vzájemně tuší některé své slabiny. Když propásnete správnou chvíli ke sňatku, vývoj vašeho vztahu může vypadnout z tempa. Začnete ztrácet odvahu i potřebnou naivitu. Zasekne se nejen vývoj vašeho vztahu, ale i vývoj váš osobní. Navíc pokud se dostanete až do tohoto stádia vztahu, začnou nad krásnými zážitky převažovat zážitky negativní. Některé páry se začnou neustále hádat, jiné se zas začnou vzájemně odcizovat tím, že spolu začnou trávit čím dál méně času.
Každý z nás pokud se dostane do stádia stereotypu a věčné nespokojenosti, snaží si najít únik. Někteří začnou vyhledávat společnost svobodných mladých lidí na diskotékách, jiní zas budou veškerý svůj volný čas trávit se svou starou partou apod. Možností úniku je spousta. Zejména z těchto důvodů končí vztahy po osmileté známosti apod.

Jak z tohoto koloběhu ven?

Pokud se dostanete až sem, řešení je výhradně jen a jen na vás. Buď si dáte s partnerem na chvíli pauzu, kdy budete mít čas si uvědomit, zda jeden druhému opravdu chybíte, zda vás u sebe drží něco víc než pouhý zvyk. Nebo si o všem s partnerem důkladně promluvíte a společně se budete snažit nalézt kompromis. Další možností je, že se při nejbližší příležitosti vezmete. A tou poslední možností je to, že oba půjdete svou vlastní cestou.

Trendy v účesech jaro/léto 2006

2. dubna 2006 v 18:47
Zvětšit obrázek Wella - Trend Visions 2006 - TECHNO NATURE
Zobrazit galerii Posunout na předchozí fotografieKliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Kliknutím fotografii zvětšíte Posunout na další fotografieCelkem 9
Unikátní kolekci trendových účesů představila společnost Wella - Trend Visions 2006. Tato kolekce je jedinečná v tom, že nevznikala pouze podle fantazie předních vlasových stylistů, ale také na základě sociologických a módních průzkumů. Účesy tudíž dokonale odrážejí životní styl a dobu, ve které právě žijeme.
Žijeme v čase otevřených hranic, kdy vzdálenosti už nemají význam. Máme neomezený přístup k informacím ze všech koutů planety. Vzdálené země jsou nám na dosah a svět stále rychleji směřuje ke globální komunitě. Jsme si blízko. Inspirujeme se cizími jazyky, mentalitami a kulturami, ale neztrácíme ze zřetele ani své vlastní tradice a hodnoty. Mísí se i různé společenské skupiny. Jako pestrobarevné kamínky mozaiky se kombinuje mnoho různých podnětů a dojmů, aby vytvořily nový celkový a fascinující obraz dnešního světa. Každá oblast našeho života - móda, umění, architektura i hudba - ilustruje míchání protikladů, které vytváří něco neopakovatelného. Existuje neomezené množství rozličných variant.

TECHNO NATURE

symbióza přírody a technologie
Příroda a technologie jsou dvě hlavní společenská témata současnosti. Přestávají být v rozporu a kráčejí ruku v ruce. Technická inovace a ekologie jsou v harmonii. Architektura zohledňuje nejen účelnost, ale také lidské hledisko a otázku citlivého začlenění staveb do přírodního prostředí. Lidé se více zajímají o etiku a hledají nové hodnoty. Tělo a duše hrají stále důležitější úlohu. Sportujeme, meditujeme a toužíme uspokojit své smysly. Hledáme způsob jak být moderními a přírodními bytostmi zároveň.
Textury látek jsou inspirovány větrem, vodou, ledem a nabývají organických tvarů. Hi-tech materiály imitující hadí kůži a rybí šupiny, vzdušné a transparentní látky, metalicky zářivé a pastelové barvy. Modely á la Calvin Klein, Yohji Yamamoto, Jil Sander nebo Helmut Lang. Hudba od Mobyho. Trend Techno Nature symbolizuje jednotu moderny a přirozenosti.
Účes má jemný pohyb a působí étericky až téměř beztížně. Střihy jsou funkční, plastické a poddajné. Rámují obličej s jemnou bezchybností. Odstíny vlasů jsou chladné, čiré a světlé. Něžné tóny s ledově pastelovými odlesky odrážejí světlo jako zářivá perleť.?

REAL DAYDREAM

harmonie denního ruchu a snění
Vůně pečeného chleba, starý plyšový medvídek nebo povědomý zvuk nás i v hektickém "teď" přenese do dávno minulých časů. Vzpomínky se probouzejí a tenký most nostalgie překlene propast mezi minulostí a současnou chvílí. Trend Real Daydream podněcuje fantazii a nutí nás ohlédnout se zpět. Otevírá svět ležící mezi realitou a snem. Hýčkáme si náš malý soukromý vesmír, přejeme si získat víc času sami na sebe, zpomalit a najít vlastní autenticitu. Rádi vystavujeme tvář slunci, hřejícímu skrze okna, vdechujeme vůni květin a ovoce a milujeme dotek starého plédu a bavlny.
Architektura oslavuje venkovský styl. Móda využívá krajku, plisování, samet a výšivky v pudrově pastelových tónech. Modely od Prada a Miu Miu, hudba zpěvačky Norah Jones. Přinášejí zasněnou vzpomínky na staré časy.
Účes má jemné a přírodní odstíny mědi, skořice, čokolády, oříšku a karamelu. O zajímavý akcent se stará zářivá sluneční blond. Vlasy, ať už vlnité nebo rovné, spadají přes ramena hravě a lehce a vytvářejí něžně smyslnou souhru střihu a barvy.

Většina žen se setká s virem vyvolávajícím rakovinu čípku

2. dubna 2006 v 18:45
Rakovina děložního čípku je virové, sexuálně přenosné onemocnění. Má poměrně složitý mechanismus vzniku, ale je jisté, že nevznikne bez přítomnosti papillomaviru, jehož přenašečem je muž. Během svého života se s tímto virem setká 70 až 80 procent žen.

"Ve věkové kategorii 18 až 25 let je tento pallomavirus přítomen v těle čtvrtiny až poloviny žen. Organismus většiny z nich se viru dokáže sám zbavit. Problém je v tom, že přibližně tři procenta žen jsou pozitivní ještě ve věku nad 35 let a tyto ženy jsou vystaveny desetkrát vyššímu riziku karcinomu děložního hrdla," řekl gynekolog Marek Pluta z Fakultní nemocnice Motol.

Onemocnění se od doby získání infekce vyvíjí deset až 20 let. V tomto období by mělo být zachyceno při screeningovém vyšetření. Češky mají jednou ročně nárok na preventivního gynekologické vyšetření, při kterém by lékař měl udělat také cytologický stěr čípku a odeslat ho do laboratoře. Při těchto vyšetřeních by měl lékař ženy s vysokým rizikem odeslat do centra gynekologické prevence k dalšímu vyšetření.
V ČR existuje podle Pluta mnohem více cytologických laboratoří než v řadě vyspělých zemí, ale je třeba zvýšit dohled nad kvalitou jejich práce. Je třeba, aby jednotlivé laboratoře ročně zpracovávaly větší počet vzorků.

Včasný záchyt onemocnění dává až 80 % naději na uzdravení

Po karcinomu prsu je druhým nejčastějším zhoubným nádorem žen. Ročně jich onemocní přibližně 1100 a 500 jich zemře. Rakovině děložního čípku lze předcházet prevencí. Včasný záchyt dává pacientkám zhruba osmdesátiprocentní naději na uzdravení.
Rakovina děložního čípku se v Česku objevuje dvakrát až třikrát častěji než v rozvinutých zemích Evropské unie.
Vznik rakoviny děložního čípku je v malém počtu případů negativně ovlivněn hormonální antikoncepcí. Na druhé straně tato antikoncepce o 50 až 60 procent snižuje riziko vzniku rakoviny dělohy a vaječníků.
Do konce příštího roku nebo začátkem roku 2008 by čeští lékaři mohli získat vakcínu bránící vzniku rakoviny děložního čípku. Vakcinaci by měly podstoupit všechny dívky ve věku kolem 14. roku, tedy ještě před začátkem sexuálního života.

Ženy.... to snad ani ne!!! hrůza !!!

2. dubna 2006 v 18:42 Galerie

K čemu jsou velká prsa...

Podoba se nezapře...

Nevěsty k pohledání.

Pomóc! Ona mě snad chce políbit...


Vtipné obrázky se zvířaty....

2. dubna 2006 v 18:38 Galerie

V nouzi poznáš přítele.

Račte paní kachno.

Psí parkoviště.

Pes motorkář...

Pohni se!


Kamarádi, přátelé a první lásky

2. dubna 2006 v 18:34

Kamarádi, přátelé a první lásky

K prvním projevům náklonnosti mezi kluky a děvčaty dochází mnohem dříve než s nástupem puberty. Je přece dobré mít po ruce někoho druhého do páru, kdo s námi sdílí dobré i zlé. Ale když přijde první láska, i když má většinou formu kamarádění, jsou rodiče najednou zaskočeni.
Člověk je společenský tvor, žije v rodině, je součástí skupiny, třídy, party…V průběhu vývoje se učí jak nebýt sám, jak navázat kontakt, jak být druhými přijímán a vyjít s nimi, jak být užitečný a co ho činí oblíbeného. Učí se pomáhat, ale i nevnucovat se, mluvit i mlčet jako ryba, když je to třeba, vyjít s druhými i bojovat a prosazovat svůj názor.
Okolo 10 let věku nastupuje velký zlom v životě dítěte - první známky puberty. S dětmi to pořádně zamává. Najednou je všechno "trapné", začínají si uvědomovat, že obě pohlaví jsou rozdílná fyzicky i mentálně. Dívky dospívají dříve. Dítě fyzicky vyspívá, roste, hormony začínají pracovat, mění se tvar těla, ale mění se i rozumově, dospívá, rozvíjí se abstraktní myšlení. Některé děti v tomto období začínají být příliš sebevědomé, druhé se naopak podceňují, u některých dochází k prudkým výkyvům obou extrémů. Často jsou přecitlivělé na poznámky o jejich růstu a dospívání. Potřebují vlastní intimitu. Něco jen pro sebe.

Vzory z rodiny

Než se děti pustí do opravdového randění, je pro ně nesmírně v tomto období důležité, jaký vzor vztahu dvou lidí opačného pohlaví vidí u rodičů. Děti, které nikdy nepoznaly přátelství v rodině, se samy těžko naučí s někým kamarádit. Dítě v tomto věku je schopné rozlišit city, jako jsou láska, nenávist, zalíbení, a začíná se o ně intenzivně zajímat. Zajímá se o své city, o city druhých a je schopné je poznávat. Společnost druhých dětí je v nastupující pubertě důležitá. V tomto období děti touží být mezi dětmi. Z některých dětských skupin se stávají party, navazují se hlubší kamarádské vztahy s vrstevníky, začínají se rýsovat i první velké lásky. Děti si chtějí spolu povídat. Přátelství z této doby trvají mnohdy celý život. Jsou totiž založená na tom, že si děti mají spolu co říci, nacházejí pochopení navzájem pro spoustu věcí a mají podobné zájmy. V partách jsou většinou zastoupeni kluci i holky, soutěží mezi sebou, kdo je lepší, chtějí si navzájem imponovat. Chtějí se vytáhnout. Chtějí mít uznání, že jsou v něčem dobří, že něco dokážou. Nejsou ale ještě obratní, většinou jsou to gesta, smích, křik, která mají upoutat.

S kým se dítě přátelí

Pro rodiče je dobré vědět, s kým se jejich děti přátelí, s kým tráví dlouhé odpoledne. Než se rozhodnete, že nového kamaráda své dceři rozhodně zakážete, a tu malou slečnu, co chodí téměř každý den zvonit na syna, nechcete rozhodně před domem ani vidět, ptejte se spíš sami sebe na to, co dobrého mohou děti s novými kamarády získat než ztratit.
A když přijde první láska, i když má většinou formu kamarádění, jsou rodiče najednou zaskočeni, že dcera, která je ještě školou povinná, chodí na procházky raději se spolužákem nebo kamarádem, raději s ním hraje hry na počítači nebo dívá se na televizi, než s rodičem. Ale také samotné děti jsou někdy první láskou zaskočeny, zmateny a chovají se z ničeho nic pro nás naprosto nepochopitelně a podivně. Najednou se s námi nechtějí bavit o doposud naprosto přirozených věcech a ve všem vidí výslech a stopování. Někdy jim může chybět právě vzor ve vlastní rodině, jak se rodiče k sobě chovají, jak se loučí a vítají, jak k sobě projevují něžnosti a zalíbení.

Vždyť má ještě mléko na bradě…

První láska a problémy s ní spojené už také dávno nejsou tabu, jako bývaly dříve. Právě tady se zúročí snaha rodičů mluvit již od malička s dětmi o takových věcech přiměřeně k jejich věku. Ale přes všechny výuky sexuální výchovy ve škole a hlásání nutnosti výchovy k manželství snad už od předškoláků počínáme být jako rodiče většinou velmi nervózní, začne-li se první láska a erotika týkat našich dětí! Najednou se jen těžko smiřujeme s tím, že má naše dítě ještě téměř mléko na bradě a přesto už dává přednost někomu naprosto cizímu, byť je to jen kamarád.
Každá matka i otec by na takovou situaci měli být s přicházející pubertou připraveni a neměli by zbytečně trpět. První lásky totiž neznamenají odstavení rodičů na vedlejší kolej, pouze přirozený a správný vývoj dítěte. U každého potomka se však tato "vážná nemoc" může projevit a vyrazit jindy, u někoho velmi brzy.
Během dospívání jsou někteří rodiče blahem bez sebe, když jejich děti nejeví o druhé pohlaví veliký zájem v touze ochránit děti od věcí, na které mají podle jejich tvrzení ještě "dost času". Komentují to slovy "náš Petr je celý do sportu a holky jsou pro něho čirý vzduch" nebo "Evička ty hrubé a nevychované kluky prostě nesnáší". Takové ochranitelské chování rodiny však může vyústit v to, že léta běží a děti jsou stále samy, stále pod bezpečným křídlem rodiny, aniž by si vybraly vhodného partnera ke společnému životu. Druhý extrém je, že se rodiče v rámci pracovního vytížení, nebo vlastních partnerských obtíží o randění a první lásky vlastních dětí moc nezajímají.
Měli bychom pomocí povídání dětem usnadnit typické příznaky a problémy první lásky. Děti by si měly uvědomit, že jde vlastně o to, jak mohou upoutat pozornost druhého a jak druzí upoutávají pozornost. Nápadní mohou být jistě křikem, výstředním oblečením, rozmáchlými gesty, smíchem, držením těla, ale i tím, že umějí něco lépe než ostatní: matematiku, fotbal nebo jazyky. Vysvětlit jim, že se moc se nehodí snažit se třeba holčičku, která se jim líbí, tahat za vlasy, podrazit nohu nebo dát ránu do zad, aby si jich všimla. Nejlepší je dát se s ní nenápadně do řeči o koníčkách, o tom, co mu jde, nebo i nejde.

Děti se chtějí líbit.

Kromě oblečení, učesání, líčení, je ale nutná kopa dobré a veselé nálady, notná dávka kamarádství a ochota druhému pomoci. S "kakabusem" a "protivou" se nikdo bavit nebude. Některé děti mají jako problém v tomto věku brýle. S jejich výběrem dětem pomůže zkušený optometrista, nebo jim můžeme pořídit kontaktní čočky. Ale dobré je, aby děti věděly, že nákladné oblečení nazamaskuje špinavé a okousané nehty nebo zablácené boty a nenahradí kopec veselé nálady. A když už vaše děti šťastně našly přátele, rozumějí si spolu, pochopte, že chtějí mít společnost. Prostě někoho, koho dobře znají a je jim s nimi dobře. Je to někdo, pro něhož jsou důležité, kdo nezmizí, kdo jim pomůže, když přijdou problémy, s kým se mají o čem bavit. Vy pro ně vždy zůstanete jejich rodiče.
Autorka je klinická psycholožka, pracuje v Centru pro léčbu bolesti FN Bulovka v Praze 8.


Splín - taky Vás to občas chytne?

2. dubna 2006 v 17:52

No, jasně, že jsem vdaná a mám děti. Dokonce dvě děti. Proč mám děti? Protože jsem šílená, protože nechci vybočovat z řady, nechtěla jsem ztratit manžela, moc si je přál, ten můj malý cvok, protože nechci být divná, protože je to normální, protože jsem si myslela, že miminka do roka spí skoro celý den, protože jsem si myslela, že dítě od roka si celý den hraje samo a od dvou let se samo obleče a dokáže si samo nalít pití do hrníčku a vypít ho. Dokáže, ale neví, že do čtvrtlitrového hrníčku se vejde něco pod čtvrt litru a že v litrové láhvi je více vody než čtvrt litru a pak, když má plný hrníček vody po okraj a zbytek je kaluž na mé krásné kuchyňské lince, neví, že nemůže hrníček uchopit a pomalinku pomallliinnnkkuu nahnout a usrknout. Dítě vezme hrníček a pije a zbytek se mu vylije na triko, tílko, punčocháče a do bačkůrek a na polstr mé krásné kuchyňské židle, kterou jsem si zakoupila, když jsem byla ještě singl, tedy šťastná a nevědoucí a blbá. Šťastná, protože jsem byla sama, nevědoucí, protože jsem nevěděla co dítě dokáže a blbá, chtěla jsem se vdát a mít děti. A pak se moje dítě strašně diví, proč vlítnu do kuchyně a ječím a ječím a ječím, rvu mu hrnek z ruky, jednou rukou utírám linku, druhou mu strhávám oblečení a přitom ječím a ječím a ječím a moje dítě to nechápe. Nechápe, že nejde o to, že se dnes po stopadesáte polil a po stopadesáte ho budu muset převlíkat. Jde totiž o to, že jsou mu 4 roky a za 4 roky jsem pronesla 4 miliony vět typu: "Nedávej si tolik pití do hrnku, nenahýbej ten hrnek tolik, dej pozor při pití, neumáčej se" a každá ta věta mi ubrala trochu energie a každý ten pohled na zkázu způsobenou mou vlastní ratolestí mě uvrhl do hlubiny beznaděje. A po 4 letech už nemám skoro žádnou energii a naději. Je to zvláštní, ale je strašně málo příležitostí, kdy se můžete dobít aby jste byly fit do dalšího boje, protože máte-li živější děti, pak je celý den jedna velká válka rozdělená do menších bojů.
Jedna mamka napsala o své dceři, že cokoliv po ní chce nebo jí řekne a může jít skutečně o hloupost např.: "Ukliď si ty boty" - reakcí je, jako by hodila granát do kamen. Na světě neexistuje výstižnější charakteristika chování mého syna. Je to naprosto přesné. Stojím v kuchyni a mažu si sýr na chleba. Adam stojí vedle mě a hraje si s čímkoliv, co leží na stole, co jsem tam nechala (mimochodem mě rozčiluje už jen to, že si s tím hraje, ať je to cokoliv) a povídáme si, co bylo ve školce. Adam se dramaticky odmlčí a začne řvát, že jsem mu nepustila pohádku na DVD. Celý zčervená a derou se mu slzy do očí. Zírám na něj v úžasu a nevěřím, vždyť před 3 vteřinama mi klidně vyprávěl, jak po sobě stříleli s Vojtou a teď tohle. Pozorně se na něj dívám a říkám si: teď, teď už to přišlo, zešílel. Já si totiž skutečně neumím vysvětlit jinak, jak je možný, že během sekundy se změní jeho nálada. Často to probírám s manželem. No tak dobře - kecám, ve skutečnosti já mluvím a manžel se při tom dívá na televizi nebo hraje na PC hru. Ale jednou mi vážně odpověděl!! Žádala jsem ho se slzama v očích o podporu, porozumění, radu, pomoc, záchranu. Čekala jsem činy a psychologickou záchranu a manžel skutečně nezklamal. Řekl mi, že to má Adam po mně a co se divím. Jenže já se nedivím. Já se nedivím už ničemu. Při divení člověk kroutí hlavou a kdybych se divila každé blbosti např. jak to, že jsem si ho vzala, hlava by mi tak častým otáčením upadla. Ale i tato psychologická debata byla vlastně nakonec úspěšná. Zjistila jsem totiž s konečnou platností, že Vítek mi neporadí, ani mi nepomůže, že jsem na to sama a budu na to sama do té doby, než naše dítě dosáhne plnoletosti nebo dostuduje a konečně se odstěhuje a já budu mít klid. Jenže když jsem byla svobodná, byla jsem nevědomá a myslela jsem si, že mě nemůže u dětí nic překvapit.
Teď jsem vdaná a mám děti a připadám si, že jsem prozřela a že děti mám jen na to, aby mě trápily. Co když jsem zase nevědomá? Já čekám na tu chvíli, až mi odejdou a najednou zjistím, že ty roky jejich dětství a dospívání bylo to nejkrásnější, co jsem prožila, protože jsem nikdy nebyla sama. A já se teď nervuju kvůli hloupostem a mezi prsty mi protékají ty krásný okamžiky, které dokážu ocenit až s odstupem času. Myslím, že bych s tím měla začít dělat něco teď hned. Až bude Adamovi 18 let bude přece příliš pozdě, zjišťovat o co jsem mezi tím stěžováním a nářkama vlastně přišla.
Petra

Vysněné mateřství ... se nekonalo

2. dubna 2006 v 17:51

Když jsem konečně otěhotněla, byla jsem v sedmém nebi. Miminko jsme si s manželem moc přáli, tak jsme se na jeho příchod i velmi pečlivě připravovali. Tedy hlavně já. Měla jsem rizikové těhotenství, takže jsem se vesměs povalovala doma a četla a studovala všechny potřebné materiály.
Postupně jsem došla k závěru, že porod sice nebude krátký, ale že když budu správně dýchat a používat správnou techniku, tak to musí být brnkačka, koneckonců zvládly to snad všechny, tak proč ne já?
Taky kojení jsem si nastudovala, je to přeci přirozená věc pro matku i dítě. Dítě to v podstatě umí samo ihned po narození, hlavní je ho včas přiložit.I péči o miminko jsem měla takříkajíc v malíčku.
Takže teorie byla nastudovaná x krát, teď to "jen" vyzkoušet v praxi.Řeči mojí matky, že vše nakonec bude jiné, mě nechávaly klidnou. Dnes je přeci jiná doba a vše je jiné než když rodila ona
A pak nastal den D … přišel sice o měsíc dřív než bylo v plánu, ale miminko by už mělo být vyvinuté a doktoři snad vědí co dělají
Porod u mě vůbec neprobíhal tak, jak jsem si představovala, neotevírala jsem se, zato jsem měla pořád 5ti minutovky. Lékaři mi už prorokovali císařský řez.. a já i když chtěla rodit přirozeně, jsem si nakonec říkala, že je to jedno, hlavně ať už mě nic nebolí… Po 24 hodinách bolestí mi lékařka konečně řekla, že jsem otevřená a že porod proběhne do 2 hodin. Trefila se přesně, maličký se narodil přesně za 2 hodiny přirozenou cestou. Byla jsem ta nejšťastnější matka na světě. Byl tak krásný, tak malý, tak bezbranný, tak celý náš. Konečně jsem ho viděla tváří v tvář - moc se mi líbil, bylo to bezkonkurenčně nejhezčí mimčo na světě!
Kulil na mě ta svá očka a já ho přivítala křížkem na čelo na svět
Problém začal ovšem už záhy, když ho chtěly sestřičky přiložit k prsu…odmítal, zakláněl hlavinku a dokonce začal plakat. Bylo mi řečeno, že se to některým miminkům stává, že je třeba jen unaven.
Celou noc jsem ho i se sestrou zkoušela přiložit k prsu..marně, začal křičet, krčit čelíčko a tvářit se, že to je to nejhorší co jsme mu na světě mohli připravit. Tak šel den za dnem…a stále to bylo stejné-moje dítě prostě nechce jíst-tedy ne z mého prsu, z lahvinky by baštil..jenže já chtěla být za vzornačku, a chtěla kojit stůj co stůj.Je to přeci tak přirozené, všude jsem to četla, všichni mi to říkali.Jenže mému synovi bylo mé prso prostě odporné. Nakonec jsme skončili tak, že jsem odstříkávala mléko do flašky a jemu ho podávala z lahve. Domů jsme tedy odešli po 12 dnech s jídlem "kojení" plus umělá výživa.
Jenže po několik dnech trávených výhradně odsříkáváním a následným krmením se mi mléko tvořit přestalo úplně a i když jsme se stále snažila malého přikládat, vše bylo marné. Nakonec se odstavil úplně.
Cítila jsem se jak spráskaný pes, musela jsem začít ve velkém nakupovat umělou výživu, která zrovna nebyla laciná.V lékárně jsem se běžně setkávala s poznámkami, proč raději nekojím, že tyhle matky fakt milují. Bylo mi hrozně, nedokázala jsem to co jiné matky, to naprosto přirozené kojení. Marné někomu vysvětlovat, že kojit jste přestala ne z vlastní vůle, ale z vůle dětátka … nikdo mi nevěřil.
Nejvíce mi dodalo to, že jsem četla v časopisu pro maminky, že jen kojením se vytváří mezi matkou a jejím dítětem ta práva mateřská láska. Tak já své dítě nakonec nemiluju řekla jsem si!
Na otázky kamarádek a známých zda kojím, jsem byla silně alergická. Už mě ani nebavilo nic vysvětlovat.
Můj maličký rostl jak z vody i bez mateřského mléka, a já ho milovala čím dál víc…uvědomila jsem si, že přeci to že, jsem své dítě nemohla kojit, neovlivní nijak mojí lásku k němu.
Nakonec jsme ve 3 měsících věku museli začít chodit na Vojtovu metodu. Tam nám řekli, že má malý rozhozené reflexy a to ne/kojení bylo díky tomu. Kdybychom začali cvičit už v porodnici, mohla jsem své dětátko kojit.
Takže nakonec všechny mé plány vzaly za své, realita byla totiž nakonec úplně jiná než praxe.
Proto bych chtěla uklidnit všechny maminky, které také mají třeba podobný problém s kojením, ať si z toho nic nedělají. A příliš nevěří všemu co radí "chytré" knihy a časopisy. Ony samy totiž poznají nejlépe co je pro jejich miminko dobré, a samo srdce a instinkt je povede.
Rozhodně si nevyčítejme, když své děťátko nekojíme…milujeme je i tak.

Kateřina Brožová: Žena mnoha tváří

2. dubna 2006 v 17:47

Nějak si nejsem Katčiným modelem jistá... Při bližším ohledání ale zjišťuji, že šaty perfektně sedí, symetrický vzor kila nijak dramaticky nepřidává, střih je zajímavý, barva také... Verdikt zní: A proč ne!

2. Kateřina a la upírka

Hm, tak tentokrát Katka vsadila na opravdu démonickou image. V jejím případě opravdu chválihodná změna. Bílý kabátek s krajkovým potiskem a zvednutým límcem je opravdu zajímavým kouskem. Dávám jedničku!

3. Kateřina v černé

V černé barvě Katku poslední dobou vídáme hodně často. Tento outfit patří k těm méně povedeným. Nelíbí se mi kombinace úpletu a šifónu a ani ledabyle zavázaný pásek sukně. Stačí jen dotáhnout detaily!

Velmi tiché rozvody českých celebrit!

2. dubna 2006 v 17:34
Bořek Slezáček a Simona Krainová spolu vydrželi sotva dva a půl roku
Bořek Slezáček a Simona Krainová spolu vydrželi sotva dva a půl roku
Richard Krajčo a Iva Frühlingová po půl roce manželství zjistili, že si nerozumějí Bořek Slezáček a Simona Krainová spolu vydrželi sotva dva a půl roku
Klikněte na fotografii pro její zvětšení
Neděle 2.4. 2006, 12:00

Nejprodávanějšími skandály začátku letošního roku se bezesporu staly krachy manželství Simony Krainové (33) s Bořkem Slezáčkem (39) a Richarda Krajča (28) s Ivou Frühlingovou (23).

V obou případech muselo jít o vleklou krizi, protože ani jeden pár se nesnažil své manželství zachránit. Ba naopak, okamžitě podaly žádost o rozvod a jenom čekaly, až se jejich právní zástupci dohodnou.
"Měli jsme s Bořkem předmanželskou smlouvu, takže nebylo co řešit," prozradila SuperSpy modelka Simona Krainová, která je už měsíc rozvedenou paní.
Doufejme, že už i Bořek si převzal zásilku od rozvodového soudu, protože ještě před dvěma týdny tvrdil, že rozveden není.
Minulý týden bylo rozvedeno i jedno z nejkratších manželství u nás, Richarda Krajča s Ivou Frühlingovou. Exmanželé si za tak krátkou dobu nestačili pořídit mnoho společného, takže se vyhnuli majetkovým tahanicím.
"Ano, jsme rozvedeni. Ani jeden jsme u soudu nebyl, vše vyřešili právníci," říká Iva. "Chci se teď věnovat své práci. Na jiný vztah zatím nemám síly," dodala. (mr)

Návštěvnost za duben

2. dubna 2006 v 16:42 Návštěvnost
A máme tu DUBEN, tak Vám všem přeji krásný nový měsíc ....
Návštěvnost za duben (Každý den aktualizace!)G200079.gif
Den Vstupy Zhlédnutí
1.60312
2.118737
3.170709
4.162608
5.175882
6.180827
7.228943
8.232835
9.3711479
10.4011310
11.227716
12.256994
13.222834
14.223797
15.133622
16.2341062
17.3801502
18.3841706
19.3551389
20.3321411
21.2981169
22.2261557
23.2201292
24.3171506
25.3481491
26.3361440
27.3351323
28.3581975
29.3221700
30.3421819
Celkem za duben 7 945

VyVolení 2 Duel: Jakub skončil, Marcy zpátky ve hře!

2. dubna 2006 v 16:36
1. 4. 2006 | 22:18
VyVolení 2 - Marcela PaškováČtvrtý Duel je za námi. Utkali se v něm Jakub a Marcy. Do poslední minuty jsme netušili, kdo by se mohl vrátit. Ostatní VyVolení sice upřednostňovali Marcy, ale Jakub už se jednou z Duelu vrátil. Diváci nakonec poslali zpátky Marcy (63 036 hlasů), Jakub (45 041 hlasů) se rozloučil a šel domů.