Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Apríl!

10. dubna 2006 v 7:40
V mém životě zeje jedna nezaplnitelná mezera. Je tam, co si pamatuju, od dětství, veliký černočerný flek prázdnoty, který rok od roku roste. Je to, jako by vám vypadl zub a vy si v panické hrůze ze zubaře místo nasazení vkusné thymolinové náhrady nechali v dásni díru a ta se postupně zvětšovala a zvětšovala.
(Bratr mé spolubydlící Olinky, chlap s rameny jako vrata od stodoly, profesionální trenér basketbalu a amatérský wrestler, si takhle hýčkal ďuznu po zubu tak dlouho, až mu do ní začaly zapadat drobečky, lentilky a buráky. K návštěvě odborníka se odhodlal teprve, když mu do dásně zapadlo víčko od piva a nešlo vyloupnout. To jen na okraj, abyste si nemysleli, že blufuju.)
Tak takhle bezzubě se cítím každý rok začátkem dubna. V životě totiž postrádám jednu zásadní věc. Nikdo mě nikdy nevyvedl na apríla.
Každého prvního dubna je to stejné. Budím se a nadějeplně sahám po budíku. Ukazuje sice sedm, ale co když ho někdo v noci přetočil o nějaké krásné dvě, tři hodinky napřed? Bílý den za okny a vyjící děti, kterým se i dnes tak moc chce do školy, mě trošku zchladí. Stále plna optimismu vyrážím do kuchyně a nalévám si z konvice připravený čaj. Ochutnám nejprve na špičce jazyka, pak polknu nevěra nemůže být trpčí. Čaj ZASE není projímavý a jak rychle kontroluji, v cukřence je ZASE jenom cukr. O poznání skleslejší se ploužím do koupelny, kde ranní sprcha dovrší mou porážku. NE, nikdo nezaměnil zubní pastu za indulonu a z červeného kohoutku teče zase JENOM teplá.
S pohledem upřeným do o rok staršího zrcadla pozoruji svůj stále stejně mladý obličej. Kde jste, všichni mí skvělí kamarádi? To nikomu nestojím za pitomý aprílový žert?
I letos jsem se prvního dubna do postele chystala stejně sklesle jako vždycky. "Neruším?" zabušila na dveře Olina a vhrnula se dovnitř. "Potřebuju tě o něco poprosit. Jde o nového miláčka. Bude s náma od zítřka bydlet. Teda s tebou, tady." Ukázala na moji postel."Už jsem to dohodla." Olinčiny milence mám celkem zmáknuté, ale "nového miláčka" jsem si přece jen hned nezařadila. "Že to je apríl?!" nadskočím nadšením, ale Olina mávne rukou: "Houby apríl. Se mnou přece spí Silvestr, a kdyby na svém místě našel jinýho, asi by prskal"
Druhého dubna jsme si v útulku vyzvedly nového kocoura. Je to mrňavá bestie s bílýma ušima a jmenuje se Apríl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama