Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Au-pair - na co si dát pozor!

5. dubna 2006 v 17:44

Odjet do zahraničí, naučit se jazyk, něco si vydělat a ještě se pobavit je snem mnohých mladých lidí. Proto se třeba v důsledku nevydařených přijímacích zkoušek nebo prostě plánovaně odevzdají do cizích rodin a stanou se "Au-pair".
Já sama mám tuto zkušenost a hned ze dvou rodin a to špatnou i dobrou. Vzhledem k tomu, že mám rodinu v Německu a známá mé matky hledala někoho na hlídání, jsem se ve svých osmnácti letech po smrti mého otce, tudíž už mně v Česku nic nedrželo, rozhodla, že se naučím jazyk.

Vzhledem k tomu, že jsem ještě neměla pracovní povolení a vízum, tak jsem si o něho požádala a vydala se do Německa. Tehdy jsem mohla pobývat bez problému na území 3 měsíce, proto v tomto nebyl žádný problém.
Samozřejmě ten první ostych ve mně byl a tak jsem ze začátku nebyla příliš komunikativní, snažila jsem se pochytit nějaká slůvka a neustále jsem u sebe měla malý slovníček.

Rodina, ve které jsem byla, bydlela na vesnici poblíž holandských hranic. V okolí byla malá školka, kostel, hospůdka, menší potraviny a jinak les.
Hned jak jsem vstoupila do haly, jsem věděla, že tady vládne má "náhradní matka" pevnou rukou. Vše bylo perfektně uklizeno a pečlivě poskládáno. Přivítala mně čtyřletá holčička, s dlouhými blond vlásky, vzhledu, jak jednou podotknul můj bratr "jako z hororu", neboť s velmi milým úsměvem, ale s postraními úmysly a pěkně tvrdohlavá, zvyklá mít všechno na co si vzpomene, jak je na západ od našich hranic zvykem.

Hned při prvním rozhovoru s paní domu, jsem byla zaskočena. Pracovala totiž jako šéfka, nemocničního oddělení a tak mi sdělila, že s malou Madelaine budu od rána do večera, neboť ona musí být v práci.
Měla již přichystán seznam veškerých domácích prací, včetně jasně daného programu, co mám udělat v pondělí, v úterý a tak dále. Každý den jsem k úklidu měla připraven jeden pokoj, neboť co bych jiného dělala, když bude Madelaine ve školce, než "služku". Do toho jsem měla třikrát denně venčit psa a vždy navařit teplé jídlo, prostě postarat se o vše. Přítel Sylvie (tak se jmenovala), pracoval jako řidič kamionu a byl neustále na cestách.

Řekla jsem si, že to možná jen tak děsně vypadá a jako správná Češka, zvyklá na domácí práce, neštítící se hned tak něčeho jsem se s tímto prozatím smířila.
O víkendu jsem měla volno a mohla jsem odjet do 50km vzdáleného Krefeldu k mé matce, která tam trvale žije, což mi dodávalo sebedůvěru a vnitřní klid.
A tak jsem začala pracovat jako Au-pair...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama