Blog pro ženy s dětmi i bez nich, ale i pro muže

Co ženy vydržely pro krásu

28. dubna 2006 v 8:40
Pro krásu se musí trpět, praví okřídlené úsloví. Nemusí se hned jednat o zásah plastického chirurga, vzpomínáte na první epilaci? Mnoho žen trpí v posilovnách pro lepší postavu, trápí se dietami, podstupuje šílené procedury, jen aby byly "krásné". Blázníme takhle jen v posledních letech, nebo diktát módy vždy terorizoval ty, které chtěly být považovány za krásné?
Jedy v kosmetice
Ve starověkém Řecku a Římě byla ideálem bledá pleť. Jižanky s olivovou pletí dosahovaly smrtelné bledosti pomocí běloby, jejímž základem bylo olovo. Dáma, která si každé ráno nanesla olověnou barvu na pleť, riskovala postupnou otravu.
V renesanci byl v módě zasněný, tajemný pohled. Možná i Mona Lisa si kapala do očí šťávu z rulíku zlomocného, aby dosáhla rozšířených zorniček. Oči renesanční dámy měly být nezaostřené, tajemné, snové, při každé aplikaci zázračných kapek však hrozila dámě ztrátu zraku.
Nožka bez prstů
Žena nemá mít velké nohy a už vůbec nemají mít na konci prsty. Tak znělo módní heslo starověké Číny. S úpravou nohou se začínalo velice brzo. V pěti či šesti letech zlomila matka děvčátku prsty u nohou, přivázala je pod chodidlo a v průběhu růstu nohy pečlivě stahovala. Z utrpení, které taková holčička zakoušela na každém kroku, běhá mráz po zádech.
Upravené noze se říkalo Lotosový květ: malá, zaoblená, jemná, a hlavně žádné viditelné prsty. V dospělosti se dostalo dívce ocenění od manžela, který malou nožku považoval za smyslnější než prsa nebo genitálie, nožka měla důležitou roli v milostné předehře. Nejmenší takto zmrzačená noha Číňanky prý měřila 7,5 centimetru.
Nevěsta v Indii
Má-li být nevěsta dostatečně krásná pro svého manžela, musí mít roce po lokty a nohy minimálně po kotníky zdobené ornamenty z Henny. Malování předchází odstranění chloupků, které se dodnes provádí horkým voskem. Ruce a nohy se polijí vrstvou horkého (!) vosku, ten se nechá ztuhnout a potom se škrabadlem odstraní. Chloupky jsou sice dokonale pryč, ale taková depilace je zážitkem na hodně dlouho.
Korzet - žena jako přesýpací hodiny
Před příchodem plastické chirurgie byl korzet největší mučírnou žen. Ideál ženské postavy tvaru přesýpacích hodin je univerzální pro mnoho kultur a historických epoch. Žena má mít velké poprsí, úzký pas a široké boky. První šněrovačky vymysleli na Krétě a v Egyptě přibližně 1700 let před naším letopočtem. Krétská šněrovačka pomáhala zúžit pas, ale její hlavní část byla na bocích, které udržovala ideálně klenuté.
V Evropě slavil korzet zlaté časy v renesanci. Ženské tělo muselo mít správný tvar a toho se dosahovalo za pomoci velrybích kostic a kovových prutů. Na pořádný korzet se spotřeboval necelý kilogram kostic, v železných prutech si to raději nepředstavujme. Evropský korzet těžce deformoval hrudník, těsně pod prsy se začínal stahovat až k pasu. Už malá děvčátka v lepší společnosti byla každé ráno ušněrována do korzetu. Ta, která chtěla být opravdu dokonalá, v něm i spala. Deformovala se tak žebra a páteř, docházelo ke stlačení plic, deformaci žaludku, jater, sleziny atd. Pro krásu se nejen trpělo, ale rovnou ohrožovalo zdraví. Správně sešněrovaná kráska tak často omdlévala, bolelo ji skoro všechno, ale dostála ideálu krásy. A z omdlévání a smrtelné bledosti se udělala ctnost červené tvářičky má venkovská děvečka, pravá dáma je bledá a občas omdlí, to je důkazem urozenosti.
Mušelínová nemoc
Francouzská revoluce přinesla i revoluci módní. Nová republika našla inspiraci v republice římské, antická móda dala vzniknout empíru. Šaty byly lehounké jako vánek, průsvitnost se považovala za klasicistně krásnou. Šilo se z tylu, batistu a mušelínu, ideálem se stala nahota, typické byly krátké rukávky, hluboký výstřih, linie pasu zcela pod prsy, celý model měl být tak jemný, aby se vešel do pánské kapsy. Zastánci mravů žádali návrat bytelného korzetu a krinolíny, lékaři volali alespoň v zimě po pořádné vlně a kožešinách. V horkém Řecku a Římě byla taková móda úžasná, ve studenější Evropě přímo ohrožovala zdraví promrzlých žen. Kromě zápalu plic či nemocí dýchacích cest byl zánět vaječníků tak častý, až se mu začalo říkat mušelínová nemoc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama